Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 4376/2017Usnesení NS ze dne 16.11.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4376.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241b odst. 2 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 3987/17 ze dne 17.01.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. David Uhlíř


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 4376/2017-71

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 624 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 103/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2017, č. j. 69 Co 224/2017-61, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil výrokem I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně ze dne 10. 5. 2017, č. j. 24 C 103/2017-54, kterým byla odmítnuta žaloba žalobce (výrok I), žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok II), nebyl mu ustanoven zástupce z řad advokátů (výrok III) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Odvolací soud dále výrokem II napadeného usnesení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení mimo jiné zdůraznil, že žalobce svou žalobou sleduje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť ze skutkových tvrzení není zřejmé, jaký konkrétní skutek má být předmětem řízení. Soudy obou stupňů rovněž posoudily chování žalobce jako obstrukční a sudičské.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.

Žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 7. 2017, č. j. 24 C 103/2017-66, vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Zároveň byl žalobce poučen, že neučiní-li tak do dvaceti dnů od doručení usnesení, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na uvedenou výzvu reagoval tak, že podáním ze dne 1. 9. 2017 požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. O této žádosti soud prvního stupně nerozhodoval a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se přiměřeně uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného účastníka (který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3780/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3028/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 2762/17).

Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů zkoumal sám, přičemž dospěl k závěru, že předpoklady podle § 30 o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. nejsou splněny.

Žalobce přes výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby vylíčil rozhodující skutkové okolnosti způsobem, který neumožňuje jejich věcný přezkum. Vzhledem k výši žalované částky a absenci vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, nelze ničeho namítat proti závěru soudů nižších stupňů, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ze strany žalobce.

Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení (převážně totožného obsahu), v nichž pak využívá mnohdy i nepřípustných řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl již i Nejvyšší soud, a to v obecné poloze například v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k osobě žalobce například v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5655/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 713/17.

Dovolací soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení odlišných od žalobce. Takový zneužívající procesní postup žalobce však ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany.

Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř.

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 16. listopadu 2017

Mgr. Hynek Zoubek

pověřený člen senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru