Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 4360/2017Usnesení NS ze dne 16.11.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4360.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241b odst. 2 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 135/18
soudce zpravodaj JUDr. Ludvík David


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 4360/2017-82

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 1 735 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 5/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2017, č. j. 21 Co 260/2017-71, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 23. 5. 2017, č. j. 20 C 5/2016-61, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (dovolání podáno proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 21 Co 476/2016-44).

Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení zdůraznil, že pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 9. 2016, č. j. 20 C 5/2016-37, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 21 Co 476/2016-44, byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení. Soudy obou stupňů v odkazovaných rozhodnutích shodně dovodily, že žalobce svou žalobou sleduje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť ze skutkových tvrzení není zřejmé, jaký konkrétní skutek má být předmětem řízení. Soudy obou stupňů rovněž posoudily chování žalobce jako obstrukční a sudičské.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 10. 8. 2017 včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2017, č. j. 20 C 5/2016-75, které bylo žalobci doručeno dne 24. 8. 2017, byl žalobce vyzván, aby si ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení zvolil pro dovolací řízení zástupce a jeho prostřednictvím podal dovolání, jinak Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce v reakci na tuto výzvu podáním ze dne 28. 8. 2017 požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí,

je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů

(odst. 2).

Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka

a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř.).

Uvedené závěry se plně uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu procesní povahy (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).

Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Dospěl přitom k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady podle § 30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů v dovolacím řízení, neboť žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud považuje za správný závěr odvolacího soudu, že vzhledem k výši žalované částky a absenci vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, lze mít nárok žalobce při daném stavu řízení za zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že žaloba představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pro závěr o zvlášť závažných důvodech, které by měly vést k osvobození žalobce od soudních poplatků, nesvědčí ani okolnost známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání (včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce), jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl již i Nejvyšší soud, a to v obecné poloze např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k osobě žalobce např. v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5655/2016, proti němuž podaný návrh byl odmítnut usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 713/17.

Dovolací soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení odlišných od žalobce. Takový zneužívající procesní postup žalobce však ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany.

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky, aby byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, řízení o dovolání žalobce zastavil (srov. závěry výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).

O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně 16. listopadu 2017

Mgr. Hynek Zoubek

pověřený člen senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru