Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 4230/2019Usnesení NS ze dne 22.02.2021

HeslaPoplatky soudní
Odvolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.4230.2019.1
Dotčené předpisy

§ 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991 Sb.

§ 11 odst. 1 písm. n) předpisu č. 549/1991 Sb. ve znění do 29.09.2017


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 4230/2019-233

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobkyně HK-INVEST spol. s r. o., identifikační číslo osoby 49287915, se sídlem v Ústí nad Orlicí, Nádražní 540, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 443 703 048 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 197/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. 35 Co 78/2019-209, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. 35 Co 78/2019-209, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 1. 2019, č. j. 24 C 197/2015-201, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 443 703 048 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a ušlého zisku z titulu nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Hradci Králové, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, které při soudním přezkumu rozhodnutí odvolacího orgánu Finančního ředitelství v Hradci Králové v řízení vedeném správcem daně Finančním úřadem v Ústí nad Orlicí ve věci daňové kontroly žalobkyně za rok 1999 zcela vědomě a úmyslně ignorovaly platné daňové zákony a následně i Listinu základních práv a svobod a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Rozsudkem ze dne 7. 9. 2017, č. j. 24 C 197/2015-124, zamítl Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 443 703 048 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč (výrok II). Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání.

3. Soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 1. 2019, č. j. 24 C 197/2015-201, zastavil řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek z odvolání ze dne 31. 10. 2017 ve lhůtě stanovené usnesením ze dne 1. 12. 2017, č. j. 24 C 197/2015-138 (opakované výzvě na č. l. 194), které bylo žalobkyni doručeno dne 10. 12. 2018 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř., protože žalované žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly (výrok II).

4. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

5. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně vyložil § 1 písm. a), § 4 odst. 1, § 5, § 6 odst. 1 a § 11 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZoSP“), včetně čl. VI přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., plně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu reprezentovanou usnesením ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, a judikaturou Ústavního soudu (usnesení ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1352/2018, jímž byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta stížnost obsahující návrh na zrušení ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým bylo vypuštěno osvobození řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci).

6. Podle odvolacího soudu z § 4 odst. 1 ZoSP vyplývá, že řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolací pro účely zákona o soudních poplatcích představují řízení samostatná. Poplatková povinnost tak dle zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. 9. 2017 vzniká i podáním odvolání v řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci zahájeném přede dnem 30. 9. 2017, je-li samotné odvolání podáno v tento den a později. Tato situace přitom nastala právě v případě žalobkyně, kdy odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2017 bylo podáno dne 31. 10. 2017. Výši poplatkové povinnosti pak upravuje položka 22 bodu 1 ve spojení s položkou 1 bodu 1 písm. c) sazebníku, ve znění účinném od 30. 9. 2017. V případě odvolání žalobkyně tak výše poplatku činí 4 100 000 Kč.

7. Z obsahu spisu je dle odvolacího soudu patrné, že soud prvního stupně postupoval v souladu s § 9 odst. 1 ZoSP ve znění účinném od 30. 9. 2017, když řízení zastavil, neboť žalobkyně, která nezaplatila spolu s podáním odvolání soudní poplatek, byla usnesením ze dne 1. 12. 2017, doručeným jí dne 18. 12. 2017, vyzvána k úhradě poplatku ve správné výši s odkazem na správnou položku sazebníku, a poučena, že nebude-li poplatek zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. Poté, co žalobkyně ve stanovené lhůtě požádala (dne 3. 1. 2018) o osvobození od soudního poplatku, rozhodl soud prvního stupně o této žádosti (usnesením ze dne 1. 3. 2018). Odvolací soud pak usnesení, jímž žalobkyni poplatkové osvobození nebylo přiznáno, k odvolání žalobkyně potvrdil usnesením ze dne 30. 5. 2018, č. j. 35 Co 154/2018-168, se závěrem, že žaloba je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Po nabytí právní moci usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku soud prvního stupně žalobkyni znovu vyzval k úhradě soudního poplatku z odvolání (ve lhůtě 15 dnů od nového doručení usnesení). Vzhledem k tomu, že žalobkyně poplatek nezaplatila, nýbrž reagovala totožnou žádostí o osvobození od soudního poplatku, v níž vyjádřila kategorický nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o zřejmé bezúspěšnosti žaloby, přistoupil soud prvního stupně opodstatněně k vydání napadeného usnesení.

II. Dovolání a vyjádření k němu

8. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, v celém rozsahu včasným dovoláním.

9. Podle dovolatelky je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

10. Dovolatelka je přesvědčena, že jí byl soudem prvního stupně soudní poplatek předepsán nesprávně, když soud prvního stupně vůbec nezohlednil, že v řízení jde o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, přičemž novelou zákona o soudních poplatcích, účinnou od 30. 9. 2017, byl zaveden soudní poplatek ve výši 2 000 Kč za návrh na zahájení tohoto typu řízení, bez ohledu na výši požadovaného odškodnění (položka 8a sazebníku) a položka 22 sazebníku poplatek za odvolání v tomto typu řízení nezavádí. Žalobkyně podala žalobu v době, kdy tento typ řízení byl od soudních poplatků osvobozen.

11. Dovolatelka má za to, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, a usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1352/2018, nelze na dovoláním napadené rozhodnutí aplikovat, neboť analogie je zde toliko zdánlivá.

12. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatelka v závěru soudu prvního stupně, že žaloba je zřejmě bezúspěšná, aniž provedl řádné dokazování ve vztahu k naplnění podmínek odpovědnosti státu, čímž se měl dle dovolatelky dopustit zvlášť hrubého porušení hmotného práva.

13. Vzhledem k absolvování insolvenčního řízení považuje dovolatelka úhradu soudního poplatku ve výši 4 100 000 Kč za zcela absurdní. Nastala tak situace, kdy na jedné straně vystupuje relativně bohatý a od soudních poplatků osvobozený stát a na straně druhé zcela insolventní žalobkyně. Dovolatelka se domnívá, že jde o zcela flagrantní porušení rovnosti před zákonem a v podstatě o nevymahatelnost práva na její straně. Dle dovolatelky došlo v daném případě rovněž k porušení zásady spravedlivého řízení.

14. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

15. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

III. Formální náležitosti a přípustnost dovolání

16. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

17. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. (JUDr. Zdeněk Rudolecký byl po podání dovolání ke dni 24. 1. 2020 vyškrtnut ze seznamu advokátů).

18. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

19. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

20. Dovolání je přípustné pro řešení otázky zpoplatnění odvolání podaného ve věci náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu

21. Dovolání je důvodné.

22. Podle § 9 odst. 1 ZoSP nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

23. Podle § 11 odst. 1 písm. n) ZoSP, ve znění účinném do 29. 9. 2017, platilo, že od poplatku se osvobozují řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem.

24. V době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu byl v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (reprezentované například usnesením ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, na něž odkázal odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení), přijat závěr, podle kterého se za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé doručené soudu po 29. 9. 2017, je-li předmětem odvolacího řízení náhrada škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, vybere poplatek podle položky 22 bod 1 písm. a) sazebníku ZoSP, ve znění účinném od 30. 9. 2017.

25. Ústavní soud však ve svém nálezu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, dospěl k závěru, že „novela zákona o soudních poplatcích provedená zákonem č. 296/2017 Sb., se právní úpravy odvolání nijak nedotkla, a rovněž důvodová zpráva dopady do sféry odvolacího řízení nikde v textu neobsahuje. V zájmu ústavního práva na přístup k soudu je proto třeba podle Ústavního soudu učinit závěr, že nevyplývá-li ze zákonné změny ani zjevného úmyslu zákonodárce vůle zpoplatnit odvolání v řízeních o žalobách proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci, je třeba setrvat na tradičním závěru, že jde o návrh nezpoplatněný“ (body 21 až 23). K témuž závěru se Ústavní soud znovu přihlásil i v nálezech ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18, a ze dne 14. 2. 2020, sp. zn. II. ÚS 510/19, jímž zrušil výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018.

26. Nejvyšší soud, tento právní názor ve své další rozhodovací praxi aproboval a přijal závěr, že osvobození od soudních poplatků podle § 11 odst. 1 písm. n) ZoSP ve znění do 29. 9. 2017 dopadá i na odvolání podaná po uvedeném datu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1508/2019, ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4356/2018, ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2129/2019, ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1761/2019, a ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2629/2018).

27. Jakkoli byl citovaný závěr Ústavního soudu (a z něj vycházející závěr Nejvyššího soudu) přijat po vydání napadeného usnesení odvolacího soudu, musí být aplikován v souladu se zásadou tzv. incidentní retrospektivy nových právních názorů rozhodovací praxe i v poměrech projednávané věci. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikaturních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, nebo rozsudek ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, a též nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09), což ovšem není případ právě projednávané věci.

28. Z uvedeného tak lze dovodit, že odvolání podané ve věci náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem poplatkové povinnosti nepodléhá a nezaplacení soudního poplatku na základě (nesprávné) výzvy soudu prvního stupně nemohlo být v právu relevantním důvodem pro zastavení odvolacího řízení.

29. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení takové vady řízení neshledal. Závěr obou nižších soudů o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva, s nímž vyjadřuje nesouhlas dovolatelka, byl učiněn v rámci posouzení návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků, nikoli v dovoláním napadeném usnesení odvolacího soudu.

30. Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že odvolání podané ve věci náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem je zpoplatněno a nezaplacení soudního poplatku je důvodem pro zastavení řízení, je jeho právní posouzení věci z hlediska dovolatelkou vymezené právní otázky nesprávné.

31. Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu co do právního posouzení otázky zpoplatnění odvolání podaného ve věci náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem nesprávné a tato nesprávnost se projevuje i v rozhodnutí soudu prvního stupně, postupoval dovolací soud podle § 243e odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

32. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

33. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 2. 2021

Mgr. Vít Bičák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru