Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 4/2001Usnesení NS ze dne 28.06.2001

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.4.2001.1

přidejte vlastní popisek

30 Cdo 4/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Juraje Malika ve věci navrhovatele J. R., zastoupeného advokátem, proti odpůrkyni J. R, zastoupené advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 7 C 202/93, o dovolání odpůrkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2000, č.j. 62 Co 141/2000-159, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 27. 10. 1998, č. j. 7 C 202/93-91, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 30. 11. 1999, č. j. 7 C 202/93-129, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků jako bývalých manželů tak, že z věcí v bezpodílovém spoluvlastnictví přikázal do vlastnictví navrhovatele obývací stěnu a koberec v obývacím pokoji a jídelně, vše v úhrnné hodnotě 15.900 Kč, do vlastnictví odpůrkyně sedací soupravu a světlo z kuchyně, v úhrnné ceně 3100 Kč (výrok I. rozsudku), navrhovateli uložil povinnost vydat odpůrkyni sedací soupravu a zaplatit jí na vyrovnání podílu 6400 Kč (výrok II., III.); řízení o vypořádání věcí uvedených ve výroku v odst. VII. doplňujícího rozsudku zastavil a výrokem uvedeným v odst. VIII. zamítl návrh na vypořádání rodinného domu čp. 2159 v L. ul., P. Dalšími výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, nákladů řízení státu, a o společné povinnosti účastníků zaplatit stanovený soudní poplatek. V odůvodnění rozsudku uvedl, že z obsahu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 4. 1992, č. j. 7 C 360/91-30, který nabyl právní moci dne 8. 6. 1992 zjistil, že manželství účastníků uzavřené dne 20. 7. 1979 bylo rozvedeno a nezletilá dcera účastníků L. svěřena do péče navrhovatele a odpůrkyni stanoveno výživné. Při rozhodování o věci samé ve vztahu k movitým věcem vycházel ze shodných výpovědí účastníků, podle nichž z věcí, které za manželství účastníci získali do bezpodílového spoluvlastnictví a zůstaly nevypořádány, zbývají věci uvedené v rozsudečném výroku, včetně dvou koberců spojených s podlahou místností v domu čp. 2159 P. Účastníci shodně určili i cenu jednotlivých movitých věcí. Ohledně domu čp. 2159 se stav. parc. č. 2976 a zahradou č. 2976/1 kat. úz. H. P., zaps. na LV č. 1484 Katastrálního úř. v P. učinil závěr, že není předmětem bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Odkázal na výsledek řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 203/93, v němž Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 6. 1998, č. j. 11 Co 136, 137/98-86, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 2. 1997, č. j. 7 C 203/93-69, jímž bylo vyhověno žalobě navrhovatele na vyklizení odpůrkyně z označeného domu. Otázku vlastnictví domu řešily soudy obou stupňů jako prejudiciální se shodným závěrem, že se navrhovateli podařilo prokázat, že v době uzavření manželství účastníků již existovala hrubá stavba domu, byly provedeny svislé i obvodové konstrukce; oba rozsudky odkazovaly na obsah spisu zn. 7 C 202/93 Obvodního soudu pro Prahu 9, tedy spisu týkajícího se vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Odpůrkyni se podle odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nepodařilo prokázat existenci dohody účastníků o tom, že stavba je v jejich podílovém spoluvlastnictví, když o stavební povolení žádal navrhovatel jako stavebník před uzavřením manželství s odpůrkyní. Soud prvního stupně odůvodnil, proč nebyl proveden odpůrkyní navrhovaný důkaz znaleckým posudkem ohledně technologického uspořádání procesu výstavby domu aiv této části odkázal na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 1998, č. j. 11 Co 136, 137/98-86. Připustil však důkaz posudkem znalce z oboru zemědělství - ovocnářství k vyhodnocení fotografií základů stavby s kvetoucím stromkem a keřem v pozadí; ze závěrů znaleckého posudku, podle nějž byly fotografie pořízeny koncem dubna nebo v průběhu měsíce května dovodil, že i tento důkaz přisvědčuje údajům navrhovatele o stupni rozestavěnosti stavby domu, nikoli tvrzení odpůrkyně. Navrhovateli byla uložena povinnost zaplatit odpůrkyni částku 69.000 Kč, které odpůrkyně z výlučného majetku investovala do nemovitosti vlastnicky patřící navrhovateli.

Z podnětu odvolání obou účastníků se věcí zabýval Městský soud v Praze. Po doplnění dokazování obsahem smluv navrhovatele s tehdejším zaměstnavatelem navrhovatele Č. P., o. p., ze dne 24. 1. 1980 a 28. 1. 1980, rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 8. 2000, č. j. 62 Co 141/2000-159, změnil ve výroku I. o přikázání koberců v obývacím pokoji a v jídelně domu v úhrnné ceně 1900 Kč navrhovateli tak, že tyto koberce se mu nepřikazují, ve výroku III. tak, že navrhovatel je povinen zaplatit odpůrkyni na vyrovnání podílů částku 22.950 Kč, ve výroku IX. o povinnosti navrhovatele zaplatit odpůrkyni částku 69.000 Kč tak, že tato povinnost se navrhovateli neukládá; v ostatních výrocích o věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud ve vztahu k výroku o přikázání koberců do vlastnictví navrhovatele uvedl, že oba koberce jsou podlahové krytiny přilepené k podlaze místností v domku čp. 2159 v P., jsou s domem pevně spojené, jsou jeho součástí, nemají povahu samostatných věcí, a proto nemohou být zařazeny k vypořádání. O hodnotu koberců se celková hodnota majetku přikázaného do vlastnictví navrhovatele snižuje. V rámci širšího vypořádání účastníků zohlednil částku 35.000 Kč, poskytnutou navrhovateli jako bezúročnou půjčku na stavbu rodinného domu a k tomu účelu také použitou ve prospěch odděleného majetku navrhovatele a za manželství účastníků zaplacenou ze společných prostředků. Ve vztahu k výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na vypořádání výše označeného rodinného domu odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně, která shledal postačujícími i pro skutkové závěry odvolacího soudu ve věci. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že ku dni uzavření manželství účastníků 20. 7. 1979 existovala hrubá stavba domu, neboť byly vybudovány jeho základy, přízemí a prvé patro, trámová konstrukce krovu chyběla. Stavební práce, které na domku proběhly po uzavření manželství účastníků, měly charakter jen dokončovacích prací. Odvolací soud vyslovil, že stavba jako věc ve smyslu právním vzniká zpravidla v okamžiku, kdy je již jednoznačným a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. V posuzované věci tomu tak bylo ku dni uzavření manželství účastníků, dokončovací práce na stavbě vykonané po uzavření manželství na vytvořeném vlastnickém vztahu navrhovatele k této nemovité věci nic nezměnily, neboť vše, co takto k původní nedostavěné stavbě domku v důsledku dostavby přirostlo, náleželo vlastníku původní, již vzniklé věci. Odvolací soud odkázal na průběh stavebního řízení, na sled jednotlivých rozhodnutí, zejména stavební povolení, které nabylo právní moci 26. 6. 1979, rovněž na posudek znalce V. S. ze dne 25. 1. 1998, na výpovědi svědků J. R.st., M. H., M. K., J. D., V. D., V. D., J. K. a K. H., z nichž podle odvolacího soudu vyšlo najevo, že hrubá stavba přízemí a prvního patra domu byla postavena asi za čtyři víkendy, během nichž na stavbě pracovalo asi 14 lidí. Stavba byla prováděna z tvárnic, práce na stavbě probíhaly plynule, nikoli striktně, až po vydání jednotlivých stavebních rozhodnutí. Vzhledem k prokázanému postupu výstavby domu považoval odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za nadbytečné provádět důkaz Standardní klasifikací produkce a Jednotnou klasifikací průmyslových oborů a výkonů za účelem zjištění pojmu zemní práce, jakož i důkaz znaleckým posudkem zaměřeným na rekonstrukci technologického uspořádání procesu výstavby domku. Přisvědčil však navrhovateli, že rozhodnutí soudu prvního stupně o vypořádání investic odpůrkyně z jejího odděleného majetku do domku navrhovatele bylo učiněno nad rámec vymezený předmětem tohoto řízení. Ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. může soud překročit návrhy účastníků a přisoudit více, než čeho se domáhají, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, není však oprávněn přiznat žalované plnění z jiného skutkového základu, než který je předmětem. řízení.

Při rozhodování o věci odkázal zejména na ust. § 148 odst. 1, § 37, § 120 odst. 1, § 150 obč. zák. a na čl. VIII bod 5 věta první a druhá přechodných ustanovení k zák. č. 91/1998 Sb.

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odpůrkyně namítá, že v průběhu řízení jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (§ 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) a dále, že řízení bylo postiženou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.). V té souvislosti uvedla, že odvolací soud nevyhověl jejímu návrhu na provedení důkazu posudkem znalce k rekonstrukci technologie uspořádání procesu výstavby rodinného domku, ač tento důkaz by se vedle právě uvedeného posouzení také vypořádal s reálnou možností samotného procesu výstavby domku se zřetelem k meteorologické situaci v období duben - červenec 1979. Navrhovaným důkazem sledovala i odstranění rozporů mezi důkazy účastenskými výpověďmi, výpověďmi svědků a v neposlední řadě i obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 7 C 360/91 obsahujícím výpověď navrhovatele, že po uzavření manželství se s odpůrkyní dohodli, že budou stavět rodinný domek.Výpovědi svědků se diametrálně liší, svědkům Z. L.i, P. L. a D. H., kteří uvedli konkrétní údaje o započetí betonování základů a o jejich dokončení, soud neuvěřil. Zpochybnila výpověď svědka J. R. st., pokud svědek uváděl, že po právní moci stavebního povolení se začalo stavět přízemí a první patro domu a že na stavbě pracovalo 14 lidí. Tyto údaje nepovažuje za přesvědčivé, neboť domek je jen o rozměrech 12,60 m x 10,05 m. S. H. vypověděl, že na stavbě domku se nepodílel, svědek V. D., že do svatby byla provedena hrubá stavba i s druhým patrem, dům je však jednoposchoďový. Odvolací soud se podle odpůrkyně mýlí, považuje-li za prokázáno, že stavební práce probíhaly i v pracovních dnech odpoledne; podle výpovědi svědka J. R. st. se v týdnu po odpoledních pokládaly pouze hurdisky a traverzy. Odpůrkyně upozornila, že v červnu 1979, během nějž se měla stavba domu realizovat, byl podle měsíčního přehledu pozorování observatoře P. - K. měsíční úhrn srážek 185,6% normálu. Vytkla, že se soud nevypořádal s výpovědí všech svědků a neodůvodnil, proč určitým svědkům uvěřil, když z jejich výpovědi vycházel a neuvěřil P. L., Z. L. a D. H.. Neprovedení důkazu navrhovaným znaleckým posudkem k potvrzení právně významné skutečnosti, t. j. existenci či neexistenci rodinného domku jako stavby v právním smyslu ke dni 20. 7. 1979, považuje za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm b/ o.s.ř.). Navrhla, aby rozsudek Městského soudu v Praze výše označený byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

Navrhovatel se k dovolání nevyjádřil.

Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle nějž dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t. j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.

Podle obsahu spisu bylo dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno včas, oprávněným subjektem, splňuje po formální i obsahové stránce náležitosti stanovené v § 241 odst. 1, 2 o.s.ř. a je způsobilé dalšího posouzení dovolacím soudem.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Jeho smyslem je umožnit přezkoumání pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu, jeho případné zrušení a následné opětovné projednání věci odvolacím soudem či soudem prvního stupně, pokud přípustné dovolání je i důvodné (§ 236 odst. 1, § 241 odst. 3, § 243b odst. 1 o.s.ř.).

Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, bez zřetele na formu rozhodnutí, jeho výsledek či povahu předmětu řízení, s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, je dovolání přípustné, trpí-li rozhodnutí odvolacího soudu některou z vad taxativně uvedených v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř., k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout vždy z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).

Vady uvedené v ust. § 237 odst. 1 písm. a/ - e/, g/ o.s.ř. odpůrkyně v dovolání neuplatnila a ani dovolací soud neshledal, že by řízení bylo řízení bylo některou z těchto vad postiženo. V dovolání však odpůrkyně výslovně zmínila, že soudy neprovedly důkazy, které k prokázání právně významné skutečnosti navrhovala, a tím jí byla odňata možnost jednat před soudem (§ 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.). Podle ustálené judikatury se odnětím možnosti jednat před soudem rozumí postup, jímž byla účastníku řízení znemožněna realizace procesních práv, která občanský soudní řád účastníku dává. O vadu podle tohoto ustanovení se jedná tehdy, šlo-li o nesprávný postup soudu z hlediska zákona nebo dalších obecně závazných právních předpisů a takový postup se projevil v průběhu řízení, nikoli také při rozhodování, a nebyl následně napraven. Na vadu ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. však nelze usoudit z okolnosti, že soud neprovedl účastníkem navrhovaný důkaz a dovodit, že mu tím soud odňal možnost jednat před soudem. Podle § 120 odst. 1 věty druhé o.s.ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Je tudíž výlučně věcí soudu a jeho úvahy, zda a které z navrhovaných důkazů provede; neprovede-li účastníkem navrhovaný důkaz, nelze dovodit, že mu tím nesprávným postupem odňal možnost jednat před soudem, neboť jeho vlastní možnost jednat před soudem tím není dotčena. Na přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. proto usoudit nelze.

Dovolání žalované směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byl zamítnut návrh na vypořádání rodinného domu.

Podle § 242 odst. 1 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Podle § 242 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů, jestliže z právních předpisů vyplývá určitý způsob vypořádání.

Dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení § 242 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu. Propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustno zkoumat, se při rozhodování o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení § 242 odst. 2 o.s.ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 37 Sbírky rozhodnutí a stanovisek z roku 1999 a C 12 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).

V dané věci je předmětem řízení vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů ve smyslu § 150 Občanského zákona, tj. zákonem je stanoven určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. To znamená, že jen za předpokladu přípustnosti dovolání proti tomuto výroku a jeho důvodnosti by dovolací soud podle § 242 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. zrušil celý rozsudek odvolacího soudu, resp. i další výroky tohoto rozsudku, kterými bylo o vypořádání rozhodnuto.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, je přípustné, byl-li potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl odchylně od předchozího rozsudku, který byl zrušen, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Toto ustanovení na posuzovanou věc nedopadá, neboť rozsudek soudu prvního stupně, o němž odvolací soud napadeným rozsudkem rozhodl, je prvním rozsudkem ve věci. Dovolání je dále přípustné, jestliže odvolací soud na návrh účastníka, případně z vlastního podnětu vysloví, že dovolání je přípustné, protože jde o věc po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.), je rovněž přípustné, jestliže na podkladě dovolání účastníka, jehož návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, nebylo vyhověno, dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.). Přípustnost dovolání v této věci nebyla založena výrokem odvolacího soudu ve smyslu § 239 odst. 1 o.s.ř., odpůrkyně jako dovolatelka v průběhu odvolacího řízení návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinila. Závěr o přípustnosti dovolání odpůrkyně proti rozsudku odvolacího soudu ve výrocích potvrzujících podle § 239 o.s.ř. tudíž učinit rovněž nelze.

Podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. lze dovolání podat, je-li řízení postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. k takové vadě dovolací soud přihlédne, pokud je dovolání přípustné, což - jak již bylo vyloženo - v projednávané věci splněno není.

Námitky dovolatelky představují ve skutečnosti dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm.c/ a d/ o.s.ř., tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. I k těmto dovolacím důvodům může ovšem dovolací soud přihlédnout jen tehdy, jestliže je dovolání přípustné podle § 238 či § 239 o.s.ř., což v posuzované věci není splněno.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání je nepřípustné, a proto bylo odmítnuto (§ 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že odpůrkyně nebyla v řízení úspěšná a navrhovateli náklady nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2001

JUDr. Karel Podolka,v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru