Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 3955/2016Usnesení NS ze dne 30.01.2017

HeslaZastoupení
KategorieE EU
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3955.2016.1
Dotčené předpisy

§ 104 odst. 2 o. s. ř.

§ 241b odst. 2 o. s. ř.

§ 241 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 3955/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 202/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2016, č. j. 22 Co 331/2015-23, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v napadeném usnesení potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 8. 2015, č. j. 23 C 202/2014-19, jímž bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí přisvědčil soudu prvního stupně, že ve věci je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť o poslední žádosti žalobce o ustanovení zástupce bylo pravomocně rozhodnuto dne 29. 4. 2015 a žalobce ve svém opětovném návrhu ze dne 30. 4. 2015 netvrdil, že došlo ke změnám v jeho poměrech.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při kterém nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení.

Na to soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 2. 2016, č. j. 23 C 202/2014-26, vyzval žalobce, aby odstranil nedostatek povinného zastoupení ve lhůtě patnácti dnů. Žalobce v poskytnuté lhůtě nedostatek povinného zastoupení neodstranil.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).

Posuzované dovolání žalobce směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud zastavil řízení (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) o opětovné žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení. Za dané situace se nejeví jako procesně účelné, aby soud prvního stupně opětovně rozhodoval o opakované žádosti žalobce o ustanovení zástupce, když s ohledem na důvody předchozího rozhodnutí nelze ani v tomto případě očekávat, že by dospěl k jinému závěru. Nejvyšší soud proto i v tomto případě postupoval přiměřeně podle usnesení sen. zn. 31 NSCR 9/2015.

Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci pro řízení o dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu o odmítnutí žaloby. Dospěl k závěru, že není splněna podmínka § 138 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť ve věci jde o svévolné uplatňování práva.

Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).

Podle ustanovení § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Dovolací soud považuje za správný dříve učiněný závěr soudů obou stupňů, podle kterého majetkové poměry žalobce neodůvodňují splnění předpokladů pro výjimečné přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).

Nejvyšší soud tak v daném případě dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.

V situaci, kdy má dovolací soud za to, že není důvod ustanovit žalobci zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o tomto dovolání zastavil.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2017

JUDr. Bohumil Dvořák

pověřený člen senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru