Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 3913/2013Usnesení NS ze dne 22.05.2014

HeslaDatové schránky
Doručování
Rozhodčí řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3913.2013.1
Dotčené předpisy

§ 5 předpisu č. 300/2008 Sb.

§ 31 předpisu č. 300/2008 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 3913/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Lenky Dopitové v exekuční věci oprávněné Bibby Financial Services, a. s., se sídlem v Brně, Hlinky č. 118, identifikační číslo osoby 25320513, proti povinné Royal Group International, a. s. se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Slavíkova 1510/9, identifikační číslo osoby 28406133, pro částku 233.840,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 54 EXE 1657/2012, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze 17. července 2013, č.j. 11 Co 77/2013-59, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze 17. července 2013, č.j. 11 Co 77/2013-59, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení z 30. listopadu 2012, č.j. 54 EXE 1657/2012-15, jímž obvodní soud k vymožení tam specifikované pohledávky nařídil exekuci, tak, že návrh na její nařízení zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil s poukazem na ustanovení § 45 odst. 1, 2, § 47 odst. 1 o. s. ř. a § 20 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, závěrem, že „bylo povinností rozhodce doručit předmětný rozhodčí nález povinné do její datové schránky, a to i v případě, že rozhodce sám datovou schránkou vybaven nebyl, neboť povinná datovou schránku v době doručování ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 a § 31 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., zřízenu i zpřístupněnu měla. V takovém případě bylo namístě, aby se rozhodce se žádostí o doručení rozhodčího nálezu obrátil na soud. Jestliže jej však nedoručoval do datové schránky povinné, nýbrž prostřednictvím provozovatele poštovních služeb fikcí podle ustanovení §49 odst. 2 až 4 o. s. ř., rozhodčí nález způsobem uvedeným v ustanovení § 45 odst. 2 o. s. ř. a § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., doručen nebyl a není tudíž vykonatelný.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. s odůvodněním, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že rozhodce, byť nevybaven datovou schránkou, byl povinen rozhodčí nález povinné doručit do její datové schránky podle § 20 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., prostřednictvím dožádaného soudu. Podle jejího názoru rozhodce – doručoval-li prostřednictvím držitele poštovní licence – nepochybil; své povinnosti naopak nedostála povinná, jestliže si písemnosti doručované jí na adresu uvedenou v obchodním rejstříku nepřebírala. Vzájemné posílání dokumentů mezi privátními osobami je však možné pouze na jejich žádost, tedy jen mezi datovými schránkami, jejichž majitelé vyslovili souhlas s dodáváním poštovních datových zpráv (pro příjem), resp. kteří uzavřeli s Českou poštou jako provozovatelem ISDS příslušnou smlouvu (pro odesílání). Protože rozhodce není orgánem veřejné moci, nemá povinně zřízenu datovou schránku, a to ani jako podnikající fyzická osoba. Z tohoto důvodu ani nemá povinnost doručovat rozhodčí nález či jinou písemnost do datové schránky účastníka rozhodčího řízení, a to ani v případě, že by on (dobrovolně) i adresát (ať již povinně či dobrovolně) měli datovou schránku zřízenou. Oproti doručování od orgánů veřejné moci tedy nemůže nikdo legitimně očekávat, že mu ze strany rozhodce bude doručováno do datové schránky. Právě z toho důvodu, že datové schránky nejsou určeny pro využití v rozhodčím řízení, nemá rozhodce ani povinnost obracet se na obecný soud s dožádáním podle § 20 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. se žádostí o doručení písemnosti.

Povinná, posuzováno podle obsahu jejího vyjádření, navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání..

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).

Dovolání, přípustné podle § 237 o. s. ř. (byť nikoli proto, že by jím – jak nesprávně dovozuje dovolatelka – byla posuzována právní otázka dovolacím soudem dosud neřešená, nýbrž proto, že se odvolací soud při jejím řešení od dosavadní judikatury Nejvyššího soudu odchýlil), je důvodné.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., které by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že nedoručoval-li rozhodce svůj nález do datové schránky povinné (ač tak učinit měl), nýbrž prostřednictvím provozovatele poštovních služeb fikcí podle ustanovení § 49 odst. 2 až 4 o. s. ř., rozhodčí nález způsobem uvedeným v ustanovení § 45 odst. 2 o. s. ř a § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., doručen nebyl a není tudíž vykonatelný.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i–ao takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak je tomu v souzené věci.

Projednávanou věc je třeba posuzovat – s ohledem na to, že rozhodčí nález byl vydán 11. října 2012, podle zákona č. 216/1994 Sb. ve znění účinném od 1. dubna 2012 do 31. prosince 2013.

Podle § 30 zákona č. 216/1994 Sb. nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

V usnesení z 19. března 2014, sp. zn. 26 Cdo 282/2014 (na jehož odůvodnění se v podrobnostech odkazuje), jež se zabývá doručováním rozhodčích nálezů podle zákona č. 216/1994 Sb., byť ve znění účinném do 31. 3. 2012, Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodce sice doručuje rozhodčí nález způsoby uvedenými v § 45 o. s. ř. v tam stanoveném pořadí, k doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky adresáta však může přistoupit jen tehdy, pokud o to tento adresát požádal. Není-li takové žádosti, tento způsob doručení se v rozhodčím řízení neuplatní.

V usnesení z 21. května 2014, sp. zn. 30 Cdo 3678/2013, Nejvyšší soud vysvětlil, že zákonem č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl mimo jiné novelizován § 23 zákona č. 216/1996 Sb., a to tak, že na rozdíl od dřívější úpravy, dle níž rozhodčí řízení končí vydáním a) rozhodčího nálezu…, podle nynější právní úpravy toto řízení končí a) právní mocí rozhodčího nálezu…. Jak plyne z důvodové zprávy, má toto řešení má umožnit stranám, aby si dohodly postup týkající se doručování rozhodčího nálezu samostatnou dohodou podle § 19 a nemuselo být postupováno, v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu, striktně podle ustanovení § 45 a násl. o. s. ř.

Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datových schránek upravuje zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, jenž umožňuje doručování dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob (které nejsou orgánem veřejné moci).

Podle § 18a odst. 1 uvedeného zákona ministerstvo umožní na žádost fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby dodávání dokumentů z datové schránky jiné fyzické osoby, podnikající osoby nebo právnické osoby do datové schránky této osoby.

Odvolací soud se však tím, zda povinná požádala o doručování do datové schránky, nezabýval; jeho právní posouzení je proto neúplné a tudíž nesprávné. Dovolacímu soudu tedy nezbylo, než napadené rozhodnutí podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušit, neboť podmínky pro postup podle § 243d písm. b) o. s. ř. neshledal.

Právní názor Nejvyššího soudu je závazný (§ 243g odst. 1, § 226 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího soud (popř. soudní exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí ve věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. května 2014

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru