Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 3756/2010Usnesení NS ze dne 31.05.2011

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3756.2010.1
Dotčené předpisy

§ 11 obč. zák.

§ 13 obč. zák.

čl. II předpisu č. 160/2006 Sb.

§ 243b odst. 5 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 2563/11
soudce zpravodaj JUDr. Dagmar Lastovecká


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 3756/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce F. H., zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlín, Sokolovská 22, proti žalované České republice1) Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, 2) Vrchnímu státnímu zastupitelství Praha, se sídlem v Praze 4, Nám. Hrdinů 1300, 3) Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni, se sídlem v Plzni, Veleslavínova 38 a 4) Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň – město, se sídlem v Plzni, Křižíkova 3, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 39 C 23/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2009, č.j. 1 Co 247/2009-437, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. dubna 2009, č.j. 39 C 23/2000-388, uložil žalované jednající první organizační složkou žalované ( dále jen „první žalovaná“) doručit žalobci omluvu ve znění: „Česká republika - Ministerstvo vnitra se Vám omlouvá, že při vyřizování trestního oznámení ze dne 24.9.1998 Policie ČR nejednala v přiměřené lhůtě a rozhodnutí o odložení věci Vašemu právnímu zástupci nezaslala.“, jinak žalobu zamítl.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2009, č.j. 1 Co 247/2009-437, nominálně změnil vyhovující výrok soudu prvního stupně tak, že žalované jednající první organizační složkou uložil doručit žalobci omluvu ve znění: „Česká republika - Ministerstvo vnitra se Vám omlouvá, že při vyřizování Vašeho trestního oznámení ze dne 24.9.1998 Policie ČR v přiměřené lhůtě nezaslala rozhodnutí o odložení věci Vašemu právnímu zástupci.“, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nedoručením usnesení vydaného v trestním řízení v přiměřené lhůtě došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, a proto shledal za přiměřený prostředek obrany z hlediska § 13 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) přiznání omluvy ze strany Ministerstva vnitra. Dovodil také, že na žalobu podanou dne 1. června 2000 nedopadá ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb., když posledně uvedený zákon nabyl účinnosti 16.3.2006.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně v rozsahu, pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změněn a proti potvrzujícím výrokům ohledně náhrady nemajetkové újmy v penězích, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z úpravy obsažené v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a § 237 odst. 3 o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., přičemž za otázku zásadního právního významu považuje vztah mezi ochranou osobnosti uplatněnou podle § 11 násl obč. zák. a ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (dále jen "OdpŠk"). Domnívá se, s poukazem na nález Ústavního soudu II. ÚS 1191/08, že věc je třeba posoudit podle ustanovení § 31a OdpŠk obsažené v jeho novele provedené zákonem č. 160/2006 Sb. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu v označeném rozsahu zrušil.

K dovolání se vyjádřila žalovaná a navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 8. prosince 2009, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1. července 2009), a konstatuje, že dovolání v označené věci není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (dřívější rozsudek soudu prvního stupně v této věci byl sice odvolacím soudem zrušen, avšak pro nepřezkoumatelnost, takže není dán předpoklad, že novým rozhodnutím soud prvního stupně rozhodl odlišně z důvodu, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu). Pokud žalovaný napadá „měnící“ výrok rozsudku odvolacího soudu, nebyl k dovolání subjektivně oprávněn, neboť uvedeným výrokem mu objektivně nevznikla žádná újma. Dovolací soud ve vztahu k tomuto výroku konstatuje, že z obsahového porovnání rozsudků soudů obou stupňů je zřejmé, že v posuzovaném případě shodně vymezily práva a povinnosti účastníků, tedy i když je výrok rozsudku odvolacího soudu formulován jako „měnící“, ve skutečnosti jde o výrok potvrzující (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52, ročník 1999 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. července 1999, 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod č.7/2000). Dovolání žalobce nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. K otázce aplikovatelnosti nové právní úpravy zakotvené v § 31a OdpŠk, judikoval Nejvyšší soud ČR, že § 31a odst. 1 OdpŠk se nevztahuje na nemajetkovou újmu vzniklou přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., tj. před 27.4.2006, pokud byl nárok na náhradu této újmy promlčen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. února 2009, sp. zn. 25 Cdo 198/2007, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 111/2009 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 17. 06. 2009, sp. zn. 25 CDO 1891/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2010, popř. rozsudek téhož soudu ze dne 12. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 1269/2009). Promlčení nároku je upraveno v ustanovení § 32 odst.3 OdpŠk. Dovolací soud konečně připomíná závěry Ústavního soudu, na které ostatně poukázal i odvolací soud (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 1191/08 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. března 2011, sp. zn. 28 Cdo 1977/2008).

Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že tvrzení dovolatele obsažená v jeho dovolání neumožňují přiznat napadenému rozsudku odvolacího soudu zásadní právní význam a dovodit tak přípustnost podaného dovolání. Nejvyšší soud ČR proto podané dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř věta první o.s.ř., když dovolatel nemá na náhradu těchto nákladů nárok, přičemž však žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. května 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru