Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 374/2020Usnesení NS ze dne 30.03.2020

HeslaVady podání
Dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.374.2020.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 374/2020-100

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Jiřím Němcem ve věci žalobce J. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem v České Lípě, Sokolská 270/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 102 725 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 171/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2019, č. j. 28 Co 193/2019-62, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 14. 3. 2019, č. j. 19 C 171/2018-41, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zastavil řízení co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 102 725 Kč za období od 2. 10. 2013 do 29. 12. 2018, zamítl žalobu o zaplacení částky 102 725 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 30. 12. 2018 do zaplacení a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok I); současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Takto soudy rozhodly v řízení, v němž se žalobce domáhal po žalované zaplacení uvedené částky jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 C 181/2016.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce neuvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, a především řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalobce v dovolání pouze odkázal na ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že „Městský soud v Praze ve spojení s Obvodním soudem pro Prahu 2 dospěly k pochybení, když otázku hmotného, ale i procesního práva pojaly odlišně a odchýlily se od jinak ustálené rozhodovací praxe“. Z další dovolací argumentace, v níž žalobce převážně popisuje průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 C 181/2016 a vyjadřuje svůj názor, že v uvedeném řízení docházelo k průtahům, není seznatelná žádná otázka hmotného či procesního práva, kterou by dovolatel zamýšlel podrobit dovolacímu přezkumu, a dovolatel ani nepoukazuje na žádná konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od kterých se měl odvolací soud odchýlit.

Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvádí, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13; citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).

Rovněž Ústavní soud ve své judikatuře potvrdil, že § 241a odst. 2 o. s. ř. stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání a neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Posouzení, zda podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (včetně vymezení, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání), pak může učinit v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. předseda senátu nebo pověřený člen senátu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sbírky zákonů).

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 30. 3. 2020

Mgr. Jiří Němec

pověřený člen senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru