Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 3682/2013Usnesení NS ze dne 11.12.2013

HeslaOdpovědnost státu za škodu
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3682.2013.1
Dotčené předpisy

§ 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 240 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 963/14 ze dne 17.04.2014 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vladimír Kůrka


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 3682/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Lubomírem Ptáčkem, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. L. M., bytem v Ostravě, Vítkovická 14, s adresou pro doručování P. O. BOX 11, Ostrava - Poruba, právně zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 320.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 95/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2013, č.j. 53 Co 437/2012-74, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl rozsudkem ze dne 31. května 2012, č.j. 21 C 95/2011-37, žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 320.000,- Kč se 7,75% úrokem z prodlení od 20. 10. 2011 do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. února 2013, č.j. 53 Co 437/2012-74, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Tento rozsudek nabyl dne 25. března 2013 právní moci, kdy jej žalobce převzal od poskytovatele poštovních služeb (viz. č.l. 74 spisu).

Dne 16. 9. 2013 zaslal žalobce soudu podání, ve kterém uvádí, že dne 11. května 2013 podal dovolání (sepsané dne 10. května 2013) proti rozhodnutí odvolacího soudu a jelikož zjistil, že k dovolání nebyla přiložena plná moc jeho právní zástupkyně, tak ji dodatečně posílá společně s dovoláním (viz. č.l. 79 – 86 spisu). Následně jej soud prvního stupně vyzval, aby do 10 dnů doložil fotokopii podacího lístku, případně archu, kterým prokáže, že dovolání ze dne 10. 5. 2013 bylo skutečně soudu prvního stupně odesláno, jelikož soud prvního stupně takové podání nezaznamenal ani ve spise, ani ve svém interním programu. Soud prvního stupně uzavřel, že dovolání se do dispoziční sféry soudu dostalo až s podáním ze dne 16. 9. 2013. Tato výzva byla žalobci doručena dne 5. 10. 2013 (viz č. l. 87 spisu).

Žalobce na tuto výzvu nijak nereagoval a sodu prvního stupně tak nepředložil žádný doklad o tom, že dovolání bylo skutečně zasláno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to s ohledem na ustanovení § 243f odst. 2 o. s. ř. ve spojení s čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.).

Dovolací soud dospěl k názoru, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení a dále jen „dovolatelem“), avšak nebylo podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), a proto se jedná o tzv. opožděné podání, kdy věcnému rozhodnutí o dovolání brání nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.

Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu, a ve věcech dědických též tehdy, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u notáře, který byl soudem pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o dědictví.

V posuzované věci je z obsahu spisu zřejmé, že dovolatel podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2013, č.j. 53 Co 437/2012-74, které nabylo právní moci dne 25. 3. 2013. Dovolatel sice poukazoval na dovolání údajně zaslané soudu již 11. 5. 2013, nicméně toto tvrzení nijak nedoložil a jelikož dovolání společně s plnou mocí jeho právní zástupkyně bylo prokazatelně zasláno soudu prvního stupně až 16. 9. 2013, je třeba je hodnotit jako opožděně podané, neboť nebylo podáno v zákonné lhůtě dvou měsíců podle ustanovení § 240 o. s. ř.

Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 240 o. s. ř. nebyl odvolatelem odstraněn, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 a 243f odst. 2 o. s. ř. odmítnul.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. prosince 2013

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru