Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 3666/2017Usnesení NS ze dne 28.08.2017

HeslaZastoupení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3666.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 3266/17 ze dne 21.11.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Pavel Rychetský


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 3666/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 10/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2017, č. j. 35 Co 166/2017-53, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v napadeném usnesení potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. 4. 2017, č. j. 17 C 10/2016-47, jímž byl zamítnut návrh žalobce na bezplatné ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť v jeho případě jde o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když žalobce ani přes výzvu soudu prvního stupně neuvedl základní skutková tvrzení, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a na jakém základě se svým návrhem na zahájením řízení domáhá.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.

Usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 6. 2017, č. j. 17 C 10/2016-57, byl žalobce vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Soud zároveň žalobce poučil, že neučiní-li tak do deseti dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce reagoval pouze podáním nové žádosti o ustanovení advokáta ze dne 26. 6. 2017. O této žádosti již soud prvního stupně nerozhodoval a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).

Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám, přičemž dospěl k závěru, že předpoklady podle § 30 o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. nejsou splněny.

Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).

Podle ustanovení § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Žalobce se v žalobě omezil pouze na neurčitá tvrzení o „státních zločincích“, kvůli kterým dochází k zhoršování zdravotního stavu a zásahu do základních práv žalobce, avšak neuvedl žádné jednání orgánů veřejné moci, v jehož důsledku mu měla vzniknout újma. Svá tvrzení přitom ani přes výzvu soudu prvního stupně nijak neupřesnil. Dovolací soud se proto ztotožňuje s názorem nižších soudů, že z obsahu žaloby nejsou ani v hrubých rysech seznatelné rozhodné skutkové okolnosti, na základě kterých by bylo možné alespoň předběžně posoudit důvodnost jeho návrhu. Vzhledem k tomu je nutno podání žalobce hodnotit jako zjevně svévolné a bezúspěšné uplatňování práva, na základě čehož nelze žalobci ani přiznat osvobození od soudních poplatků. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení (převážně totožného obsahu), v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).

Nejvyšší soud tak v daném případě dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.

V situaci, kdy má dovolací soud za to, že není důvod ustanovit žalobci zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ačkoli k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o tomto dovolání zastavil.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2017

JUDr. Bohumil Dvořák

pověřený člen senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru