Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 3562/2019Rozsudek NS ze dne 11.08.2020

HeslaOdpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ]
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.3562.2019.1
Dotčené předpisy

§ 13 předpisu č. 82/1998 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 3562/2019-238

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta ve věci

žalobkyně TST REAL s.r.o., identifikační číslo osoby 27607470, se sídlem v

Praze 1 – Novém Městě, Dlážděná 1586/4, zastoupená Mgr. Janem Lehovcem,

advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, proti žalované České republice

– Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo osoby 00025429, se sídlem v

Praze 2, Vyšehradská 424/16, za vedlejšího účastenství M. B., soudního

exekutora Exekutorského úřadu XY, identifikační číslo osoby XY, se sídlem v XY,

zastoupeného JUDr. Vladimírem Krejčím, advokátem se sídlem v Pardubicích,

Sukova třída 1260, o náhradu škody ve výši 1 400 000 Kč s příslušenstvím,

vedené u Obvodního soud pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 380/2013, o dovolání

žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019, č. j. 21 Co

183/2015-223, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019, č. j. 21 Co 183/2015-223, a

rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 3. 2015, č. j. 25 C 380/2013-93,

se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobkyně se po žalované domáhá náhrady škody ve výši 1 400 000 Kč s

příslušenstvím, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem exekutora

M. B., exekutorský úřad v XY, konkrétně průtahy při provádění exekuce a

liknavostí spočívající v nedoručení usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne

17. 1. 2003, č. j. Nc 5016/2003-8, o nařízení exekuce povinnému Z. K. a

nezajištění jeho nemovitostí. Uvedené liknavosti povinný využil a nemovitosti

prodal, načež se v exekuci vedené proti povinnému do dnešního dne nepodařilo

pohledávku vymoci.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 4. 3. 2015, č. j. 25 C

380/2013-93, rozhodl tak, že zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit

žalobkyni částku 1 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od

14. 9. 2013 do zaplacení (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), uložil

žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od

právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně) a zaplatit

vedlejšímu účastníku na straně žalované M. B., soudnímu exekutorovi, náklady

řízení ve výši 71 000 Kč k rukám JUDr. Vladimíra Krejčího, advokáta, a to do

tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně).

3. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozhodl nejprve rozsudkem ze dne

10. 1. 2017, č. j. 21 Co 183/2015-177, tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve

výroku I. a II. potvrdil, ve výroku III. jej změnil tak, že ve vztahu žalobkyně

a vedlejšího účastníka na straně žalované žádný z účastníků nemá právo na

náhradu nákladů řízení (výrok I. předchozího rozsudku odvolacího soudu), a že

žádný z účastníků včetně vedlejšího účastníka na straně žalované nemá právo na

náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II. předchozího rozsudku odvolacího

soudu).

4. Poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, č. j. 30 Cdo

2289/2017-196, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2017, č.

j. 21 Co 183/2015-177, a vrátil mu věc k dalšímu řízení, rozhodl Městský soud v

Praze rozsudkem ze dne 9. 4. 2019, č. j. 21 Co 183/2015-223 (dále též jako

„rozsudek odvolacího soudu“ či „napadené rozhodnutí“), tak, že rozsudek soudu

prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výroku III. jej změnil tak, že

ve vztahu žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalované žádný z účastníků

nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a

žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení).

5. Soud prvního stupně měl z hlediska skutkového stavu za zjištěné, že

žalobkyně nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2007 od

společnosti GE Money Bank a.s. pohledávku ve výši přibližně 5 000 000 Kč s

příslušenstvím za společností KOFR, v.o.s., jež byla zajištěna mimo jiné

zákonným ručením společníka Z. K. a byla soudně přiznána rozsudkem Krajského

obchodního soudu v Praze ze dne 3. 12. 1999, který nabyl právní moci dne 30. 1.

2002. Dřívější oprávněný, tj. Komerční banka, a.s., podal návrh na nařízení

exekuce a exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 17.

1. 2003 proti třem povinným, mj. Z. K.. Po vydání usnesení o nařízení exekuce

Komerční banka, a.s. smlouvou ze dne 28. 5. 2003 postoupila pohledávku včetně

pohledávky za Z. K. na společnost GE Money bank, a.s., která ji následně, dne

15. 10. 2007, postoupila na žalobkyni. V době vydání usnesení byl pan K.

vlastníkem souboru nemovitostí zapsaného v katastru nemovitostí, které prodal

smlouvou ze dne 6. 11. 2003 za cenu 1 400 000 Kč. Exekuce probíhá a je plněno v

malých částkách od další povinné.

6. Soud prvního stupně následně zaujal názor, že žalobkyně není aktivně

legitimovaná k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15.

10. 2007 s postoupenou pohledávkou nepřešlo právo na náhradu škody vůči

žalované, neboť v té době toto právo nemohlo ještě existovat, a to z důvodu, že

exekuce probíhala a stále probíhá, a v té době nebylo zřejmé, že exekucí nebude

vymožena exekvovaná částka.

7. Odvolací soud uvedl, že doplnil dokazování podle § 213a odst. 1 o. s. ř.

zprávami Exekutorského úřadu České Budějovice a Okresního soudu v Kladně a že

poté neshledal odvolání žalobkyně důvodným. Odvolací soud (k pokynu, v němž mu

Nejvyšší soud uložil, aby učinil zřetelný závěr ohledně vzniku škody) uzavřel,

že škoda spočívající v zániku dobytnosti pohledávky nevznikla ani před

postoupením pohledávky na žalobkyni, ani doposud, a žaloba je tak předčasná. Je

tomu tak z důvodu, že exekuce proti povinnému Z. K. dosud probíhá a její

výsledek nelze předjímat. Na žalobkyni tak společně s pohledávkou nepřešlo ani

budoucí právo postupitele na náhradu škody vzniklé v souvislosti se správou,

vymáháním či uplatněním pohledávky, nebo „z jakéhokoliv jiného důvodu“. Závěr,

který učinil soud prvního stupně, je tak správný.

II. Dovolání a vyjádření k němu

8. Žalobkyně (dále též jako „dovolatelka“) podala proti rozsudku odvolacího

soudu dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že napadené rozhodnutí závisí

na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil

od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně dovolatelka namítá,

že se odvolací soud dopustil nesprávného právního posouzení věci v souvislosti

s řešením otázky, zda nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním

postupem, který vedl ke zmaření uspokojení pohledávky poškozeného, vzniká až

tehdy, pokud bylo formálně ukončeno exekuční řízení vedené vůči dlužníkovi.

9. Dovolatelka k uvedenému doplnila, že závěr rozsudku odvolacího soudu, podle

kterého dovolatelka není věcně aktivně legitimována, neboť škoda spočívající v

zániku dobytnosti pohledávky ještě nevznikla, protože exekuční řízení proti

povinnému pokračuje a nelze předjímat jeho výsledek, je neúplné, nesprávné a

rozporné s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo

2173/2012.

10. Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

III. Přípustnost dovolání

11. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění

účinném od 1. 2. 2019), dále jen „o. s. ř.“, se podává z čl. IV a XII zákona č.

287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění

pozdějších předpisů, a některé další zákony.

12. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou

podle § 241 odst. 1 o. s. ř. a soudní poplatek za dovolání byl k výzvě soudu

zaplacen včas. Dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností, přičemž dospěl

k závěru, že dovolaní též v tomto ohledu splňuje veškeré zákonem vyžadované

náležitosti.

13. Dovolání je přípustné pro řešení právní otázky týkající se existence škody

spočívající ve zmaření (resp. snížení) dobytnosti pohledávky a okamžiku jejího

vzniku za situace, kdy pohledávka je vymáhána.

IV. Důvodnost dovolání

14. Dovolací soud v rozsudku ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2173/2012,

řešil případ, v němž se žalobkyně domáhala náhrady škody spočívající ve zmaření

její pohledávky, k němuž mělo dojít v důsledku nesprávného úředního postupu

soudu, konkrétně v nikoliv včasném nařízení předběžného opatření, jímž by bylo

dlužnici zakázáno nakládání s bytovou jednotkou v jejím vlastnictví. Dlužnice v

důsledku prodlení s nařízením předběžného opatření bytovou jednotku převedla na

třetí osobu a žalobkyni se posléze přisouzený nárok pro nemajetnost dlužnice

nepodařilo vymoci.

15. Dovolací soud ve zmíněné věci učinil mimo jiné následující závěry: „Pro

závěr o tom, zda v důsledku nesprávného úředního postupu nastala majetková újma

v podobě zkrácení majetkového stavu poškozeného (neuspokojení pohledávky za

dlužníkem), přitom není podstatné, zda konkurzní či exekuční řízení vedené vůči

dlužníkovi bylo již formálně skončeno, nýbrž okolnost, zda poškozený na základě

zjištěného skutkového stavu prokazatelně může dosáhnout při pravidelném běhu

událostí (v přiměřené době) uspokojení své pohledávky či nikoliv (srov. obdobně

rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 480/2007,

uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 77/2008). V

posuzovaném případě tedy pro závěr o tom, zda v důsledku opožděného vydání

předběžného opatření nastala na straně žalobkyně majetková újma v podobě

zkrácení uspokojení uplatňované pohledávky, není podstatné toliko zjištění, zda

a s jakým výsledkem exekuční řízení směřující k vymožení této pohledávky již

pravomocně skončilo, nýbrž zjištění skutkových okolností (např. věk dlužnice,

dostatek zpeněžitelného majetku, zdroj jejích příjmů, výše uplatňované

pohledávky a jejího příslušenství apod.) umožňujících učinit závěr o tom, zda

žalobkyně prokazatelně bude moci dosáhnout při pravidelném běhu událostí (v

přiměřené době) uspokojení své pohledávky či nikoliv.“

16. Není pochyb o skutečnosti, že rozhodnutí soudů nižších stupňů v této věci

neodpovídají právním závěrům vyjádřeným v rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 9.

2012, sp. zn. 28 Cdo 2173/2012. Dovolací soud přitom nespatřuje žádnou okolnost

(skutkovou či právní), která by činila jeho rozhodnutí neaplikovatelným na nyní

projednávanou věc. Rovněž nebyl shledán žádný důvod, pro nějž by bylo třeba se

od vyslovených právních závěrů odchylovat. Byť je pravdou, že pokud existuje

dlužník, nelze s jistotou vyloučit možnost plnění dluhu, bylo by ovšem

neodůvodněnou tvrdostí, aby poškozený věřitel musel čekat na zánik jakékoliv v

úvahu přicházející možnosti úhrady jeho pohledávky, aby se mohl plnění z titulu

náhrady škody na pohledávce domáhat. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího

soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 480/2007, uveřejněného pod číslem

77/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, soudy jednající v řízení o

náhradu škody posoudí otázku schopnosti dlužníka splnit pohledávku

(poškozeného) věřitele samy, tedy aniž by v tomto ohledu bylo třeba rozhodnutí

v řízení vedeném vůči dlužníkovi.

17. Dovolání je důvodné, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené

rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jak plyne z výše uvedeného, měly se soudy

nižších stupňů zabývat posouzením, zda dovolatelka při pravidelném běhu

událostí bude prokazatelně moci dosáhnout v přiměřené době uspokojení své

pohledávky. Skutečnost, z níž soudy vycházely, tedy že exekuční řízení k

uspokojení pohledávky stále probíhá a že je na pohledávku dovolatelky částečně

plněno, není pro dané posouzení dostatečná.

18. Jelikož nebyly dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí

dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu,

dovolací soud jej v souladu s § 243e odst. 1 a 2 zrušil. Jelikož důvody, pro

které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí též pro rozhodnutí soudu

prvního stupně, zrušil dovolací soud též rozsudek soudu prvního a vrátil mu věc

k dalšímu řízení.

19. Pro úplnost dovolací soud dodává, že vzhledem k výše předestřenému výsledku

tohoto dovolacího řízení bylo nadbytečné zabývat se případnými vadami

dosavadního řízení, jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.

20. Soudy nižších stupňů jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za

středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory

dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

21. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v

rámci nového rozhodnutí ve věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 8. 2020

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru