Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 355/2004Rozsudek NS ze dne 25.11.2004

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.355.2004.1
Dotčené předpisy

§ 118 odst. 1 předpisu č. 40/1964 Sb.


přidejte vlastní popisek

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 355/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce V. G., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) JUDr. K. J. a 2) V. Š., obou zastoupených advokátem, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp.zn. 5 C 631/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. září 2003, č.j. 22 Co 288/2003-108, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. září 2003, č.j.

22 Co 288/2003-108, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. září 2003, č.j.

22 Co 288/2003-108, změnil rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 20. února 2003, č.j. 5 C 631/2001-79 tak, že na rozdíl od soudu prvního stupně (který žalobě vyhověl) zamítl žalobu, že žalobce je vlastníkem nově vzniklé parcely č. 1443/2 v obci R., katastrálním území D. R. tak, jak byla odměřena

z původní parcely č. 1443 geometrickým plánem ze dne 5. srpna 2002.

Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil především konstatováním, že soud prvního stupně správně dovodil, že kupní smlouva uzavřená účastníky ohledně parcely č. 1443 v obci R. je absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen \"o.z.\"), a to z důvodů v rozhodnutí popsaných. Odvolací soud uvedl, že za tohoto stavu se žalobce mohl oprávněně domáhat určení vlastnictví

k pozemku parc.č. 1443, který byl předmětem kupní smlouvy. Podle názoru tohoto soudu se však nemohl právě z důvodů absolutní neplatnosti předmětné smlouvy domáhat určení vlastnictví k části původního pozemku, byť se již v době rozhodování okresního soudu stal pozemkem samostatným. Z tohoto důvodu proto odvolací soud v rámci změny rozsudku soudu prvního stupně danou žalobu zamítl.

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 11. listopadu 2003, přičemž zástupci žalobce bylo toto rozhodnutí doručeno téhož dne.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal žalobce dne

2. prosince 2003 včasné dovolání s odkazem na jeho přípustnost ve smyslu ustanovení

§ 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"). Dovolatel především nesouhlasí s právním názorem, který byl podkladem rozhodnutí odvolacího soudu (zde dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dovolatel má zato, že ustanovení § 457 o.z. stanovící povinnost vrátit plnění z neplatné smlouvy, však současně neupravuje, že by zde byla také povinnost požadovat vždy vrácení všeho toho, co bylo podle takto neplatné smlouvy poskytnuto. Současně též z žádného ustanovení procesního předpisu nevyplývá, že by soud mohl jinak důvodnou žalobu zamítnout jen proto, že žalobce požaduje méně, než může podle hmotněprávního ustanovení požadovat. V daném případě tomu nebrání ani (eventuální) nemožnost

na straně žalovaných vrátit plnění odpovídající požadavku žalobce.

Dovolatel navrhuje, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se k podanému dovolání nevyjádřili.

Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými

i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání vychází - jak již bylo uvedeno - především z možného dovolacího důvodu podle ustanovení

§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Opírá se o případ přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

Dovolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není možné z pohledu výtek obsažených v dovolání považovat za správné (§ 243b odst. 2 o.s.ř.).

Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout

i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229

odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady však

z obsahu spisu seznány nebyly.

Podané dovolání je však v daném případě způsobilé zpochybnit správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, a to právě z hlediska dovolacího důvodu výslovně v dovolání uplatněného.

Jak již bylo uvedeno, dovolatel uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. reagující na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde tedy o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. Přitom nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Aby podané dovolání mohlo mít úspěch, musí tak být ověřeno naplnění předpokladů zmíněného dovolacího důvodu. Jde tak především o zjištění omylu soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav.

Jak již bylo naznačeno podstatou učiněných skutkový zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, byla skutečnost, že kupní smlouva uzavřená účastníky ohledně parcely

č. 1443 v obci R. je absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 o.z., takže za tohoto stavu se žalobce mohl oprávněně domáhat určení vlastnictví k tomuto pozemku, který byl předmětem této kupní smlouvy. Tento závěr nepochybně odpovídá zásadě obsažené v ustanovení § 457 o.z. Naproti tomu se již dále nelze ztotožnit

s dalšími úvahami odvolacího soudu, pokud následně dovodil, že žalobce se však právě z důvodů absolutní neplatnosti předmětné smlouvy nemohl domáhat určení vlastnictví

k části původního pozemku, byť se již v době rozhodování okresního soudu stal pozemkem samostatným.

Ač odvolací soud v protikladu k požadavku vyplývajícímu z ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. v této souvislosti výslovně neuvedl, jak tuto otázku posoudil po právní stránce, t.j. o jaké případné zákonné ustanovení v závěru předešlého odstavce citovaný závěr opřel, přesto je třeba připomenout, že předmětem občanskoprávních vztahů jsou podle ustanovení § 118 odst. 1 o.z. především věci. Předmětem občanskoprávních vztahů tak jsou též pozemky, jimiž se rozumí část zemského povrchu, která je oddělena od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků (§ 27 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky - dále jen \"katastrální zákon\"). Parcelou se pak rozumí pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem (§ 27 písm. b) katastrálního zákona).

S ohledem na vyložené, ačkoliv odvolací soud jinak sám výslovně konstatoval, že v době rozhodování okresního soudu se sporem dotčená parcela stala pozemkem samostatným, žaloba v této věci se tak týkala (v případě parcely č. 1443/2) samostatné věci. V takovémto případě proto bylo zcela legitimní nastolit otázku jejího vlastnictví

a uplatnit ji formou žaloby na určení podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. Na této skutečnosti pak nemůže změnit nic skutečnost, že tato - nyní již samostatná parcela - byla oddělena (odměřena) z původní parcely č. 1443, ani případný fakt, že se zbytkem této původní parcely sdílí právní následky dovozované absolutní neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, jejímž předmětem byla právě parcela č. 1443. To však nikterak neomezovalo žalobce, aby se jím tvrzeného práva formou určovací žaloby domáhal výlučně jen k parcele č. 1443/2, jako k samostatné věci ve smyslu ustanovení

§ 118 násl. o.z.

Za popsané situace je tedy zřejmé, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nelze z vyložených důvodů pokládat za správné (§ 243b odst. 2 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky proto toto rozhodnutí, včetně souvisejících výroků

o nákladech řízení zrušil a vrátil věc uvedenému soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.).

Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.)

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2004

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru