Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 3451/2018Usnesení NS ze dne 09.06.2020

HeslaDovolání
Poplatky soudní
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.3451.2018.1
Dotčené předpisy

§ 243e odst. 1,2 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 30.09.2017

§ 4,9 předpisu č. 541/1991 Sb. ve znění od 30.09.2017


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 3451/2018-334

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně ZETEN spol. s r. o., identifikační číslo osoby 48361330, se sídlem v Blovicích, Husova 276, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 2097/10, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o zaplacení 6 460 880,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 27/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, č. j. 16 Co 122/2018-309, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, č. j. 16 Co 122/2018-309, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 1. 2018, č. j. 11 C 27/2013-293, vyjma jeho výroku III o vrácení soudního poplatku, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. 1. 2018, č. j. 11 C 27/2013-293, zastavil odvolací řízení (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání před soudem prvního stupně (výrok II) a že se žalobkyni vrací soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč (výrok III).

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí s odkazem na § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (dále jen „ZoSP“ nebo „zákon č. 549/1991 Sb.“) odůvodnil tím, že z § 4 odst. 1 ZoSP vyplývá, že řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolací jsou pro účely zákona o soudních poplatcích samostatná řízení, přičemž odvolací řízení bylo zahájeno již v době po účinnosti novely zákona provedené zákonem č. 296/2017 Sb. a poplatkovou povinnost ve vztahu k odvolacímu řízení je tak již nutno posuzovat podle zákona, ve znění účinném od 30. 9. 2017. S ohledem na zrušení § 11 odst. 1 písm. n) ZoSP pak soudnímu poplatku podléhá též odvolání ve věci náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, tj. věci, která je předmětem tohoto řízení. Výši soudního poplatku 323 045 Kč pak stanovil podle z položky č. 22 bod 1. písm. a) ve spojení s položkou č. 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků (dále jen „Sazebník“').

3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Odvolací soud přisvědčil závěrům soudu prvního stupně a nesouhlasil se žalobkyní, že pod pojmem řízení se má na mysli soudní řízení jako celek bez ohledu na jeho jednotlivé stupně s tím, že soud prvního stupně správně vyšel z § 4 odst. 1 ZoSP a uzavřel, že řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolací jsou pro účely zákona o soudních poplatcích samostatná řízení. Odvolací soud shledal správnou i výši soudního poplatku.

5. Takto soudy rozhodly v řízení, v němž se žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, domáhá náhrady škody ve výši 7 239 336,55 Kč, která jí měla vzniknout v důsledku chybného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2004, č. j. F 48906/2004 Rg. C 2647-1, popřípadě poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve stejné výši za nemajetkovou újmu způsobenou jí průtahy v řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. F 48906/2004 ve věci zápisu změny v obchodním rejstříku, jež trvalo od 4. 5. 2004 do 19. 5. 2010.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a zároveň napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. V této souvislosti namítla, že odvolací soud i soud prvního stupně nesprávně právně posoudily úpravu vyměření a výše soudního poplatku, přičemž vymezuje dovolací otázky - 1) výkladu čl. VI zákona č. 296/2017 Sb. ve vztahu k § 4 odst. 1 ZoSP, pokud jde o soudní řízení jako celek, a 2) posouzení souladu výkladu vztahu položek 22 a 8a Sazebníku ve vztahu k jejímu právu na přístup k soudu a na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práva svobod. K tomu vyjádřila přesvědčení, že jí byl soudní poplatek za odvolání vyměřen nesprávně, přičemž poukázala na čl. VI zákona č. 296/2017 Sb. Zdůraznila, že vzhledem k tomu, že soudní řízení bylo zahájeno již v roce 2013, mělo být v rámci vyměření soudního poplatku postupováno podle zákona č. 549/1991 Sb. ve znění účinném před nabytím účinnosti zmíněné novely, tedy podle § 11 odst. 1 písm. n) ZoSP, podle kterého byla v tomto řízení osvobozena od soudních poplatků. Podle žalobkyně § 4 odst. 1 ZoSP pouze upravuje vznik poplatkové povinnosti, v žádném případě nemá vliv na soudní řízení jako celek. Dále vyjádřila názor, že i pokud by bylo lze dospět k závěru, že na odvolací řízení pro účely vyměřování soudních poplatků je nutné pohlížet jako na každé zvlášť, pak by při vyměření soudního poplatku z odvolání mělo být přihlédnuto k nové položce 8a Sazebníku. Žalobkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání

8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

9. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž žalobkyně v dovolání vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a dovolání v této části obsahuje všechny náležitosti vyžadované zákonem, Nejvyšší soud se proto dále zabýval jeho přípustností.

IV. Přípustnost dovolání

10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

11. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

12. Dovolání není přípustné pro řešení otázky časové působnosti novely ZoSP ve vztahu ke vzájemné povaze řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího, neboť ohledně ní nepředstavuje usnesení odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud vycházel z toho, že poplatková povinnost v řízení zahájeném žalobou podanou před nabytím účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. a týkající se odvolání podaného až poté, co tento zákon nabyl účinnosti, se obecně řídí již novou právní úpravou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz).

13. Dovolání je však přípustné pro řešení otázky, zda přechodná ustanovení zákona č. 296/2017 Sb. představovala, a to pro účely soudního poplatku z odvolání, novelizaci znění dosavadního § 11 odst. 1 písm. n) ZoSP, podle něhož se od poplatku osvobozují řízení o náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu

14. Dovolání je důvodné.

15. Podle § 9 odst. 1 ZoSP nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

16. Podle § 11 odst. 1 písm. n) ZoSP, ve znění účinném do 29. 9. 2017, platilo, že od poplatku se osvobozují řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem.

17. Podle článku VI zákona č. 296/2017 Sb. se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon č. 549/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

18. Odvolací soud v době svého rozhodování vycházel z tehdy ustálené rozhodovací praxe obecných soudů, reprezentované kupř. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, podle něhož za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé doručené soudu po 29. 9. 2017, je-li předmětem odvolacího řízení náhrada škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, se vybere poplatek podle položky 22 bod 1 písm. a) sazebníku zákona o soudních poplatcích ve znění od 30. 9. 2017.

19. Nejvyšší soud však nepřehlédl, že po vydání přezkoumávaného usnesení odvolacího soudu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I․ ÚS 1415/18, dospěl s podrobnější argumentací k závěru, že „novela zákona o soudních poplatcích provedená zákonem č. 296/2017 Sb., se právní úpravy odvolání nijak nedotkla, a rovněž důvodová zpráva dopady do sféry odvolacího řízení nikde v textu neobsahuje. V zájmu ústavního práva na přístup k soudu je proto třeba podle Ústavního soudu učinit závěr, že nevyplývá-li ze zákonné změny ani zjevného úmyslu zákonodárce vůle zpoplatnit odvolání v řízeních o žalobách proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci, je třeba setrvat na tradičním závěru, že jde o návrh nezpoplatněný“ [uvedený závěr je argumentován zejména v bodech 21 až 23 označeného nálezu (rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz )]. K témuž závěru se ostatně Ústavní soud znovu přihlásil i v nálezu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. sp. zn. IV. ÚS 3283/18.

20. Nejvyšší soud zde připomíná, že podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. V daném případě se uplatní tzv. precedenční závaznost, kdy je třeba právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu aplikovat ve skutkově obdobných věcech, přičemž se daný závěr dotýká výhradně právního názoru, který je nosným důvodem rozhodnutí, tj. na němž je založen výrok nálezu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 47/2007, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005).

21. Jakkoliv byl výše citovaný závěr Ústavního soudu přijat až poté, co v nyní projednávané věci rozhodl odvolací soud, musí být uvedený závěr Ústavního soudu aplikován také v projednávané věci. Při výkladu časových účinků judikatury je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivy nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení jakož i případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikaturních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, a též nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, nebo v odborné literatuře KÜHN, Zdeněk. Prospektivní a retrospektivní působení judikatorních změn. In Právní rozhledy, č. 6/2011, s. 191-197), což ovšem evidentně není případ právě projednávané věci.

22. Lze proto uzavřít, obdobně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1508/2019, že byla-li žalobkyně v souvislosti s odvoláním podaným proti rozsudku soudu prvního stupně s ohledem na povahu uplatněného nároku podle závazného právního názoru Ústavního soudu ze zákona osvobozena od soudního poplatku, pak opožděné zaplacení soudního poplatku na základě (nesprávné) výzvy soudu prvního stupně nemohlo být v právu relevantním důvodem pro zastavení odvolacího řízení. Právní posouzení ze strany odvolacího soudu proto správné není (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1508/2019, a ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4356/2018).

23. Bylo-li dovolání shledáno opodstatněným z důvodu, že žalobkyně nebyla objektivně zatížena v odvolacím řízení poplatkovou povinností, je již nadbytečné, aby se Nejvyšší soud podrobněji zabýval dalšími výhradami žalobkyně v jí podaném dovolání obsaženými.

24. Za situace, kdy dovolání bylo shledáno přípustným, se Nejvyšší soud ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. zabýval tím, zda jsou zde zmatečnostní vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., případně jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady však žalobkyně netvrdila a Nejvyšší soud je z obsahu spisu rovněž nezjistil.

VI. Závěr

25. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože se důvody pro zrušení usnesení odvolacího soudu vztahují i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení § 243e odst. 2 o. s. ř. i je, a to vyjma výroku o vrácení soudního poplatku (založeného na závěru, že v době jeho úhrady žalobkyni poplatková povinnost nezatěžovala). Ve zbývajícím rozsahu pak byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

26. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

27. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 6. 2020

Mgr. Vít Bičák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru