Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 3441/2018Usnesení NS ze dne 30.03.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.3441.2018.1
Dotčené předpisy

§ 240 odst. 1 o. s. ř.

§ 243c odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 3441/2018-67

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. R., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 175/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, č. j. 28 Co 126/2018-45, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se v řízení domáhá peněžitého zadostiučinění v celkové výši 520 000 Kč s příslušenstvím coby náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout průběhem a výsledkem dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 818/2014.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. 11. 2016, č. j. 29 C 175/2016-7, odmítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 3. 2017, č. j. 28 Co 26/2017-15, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně částečně potvrdil, částečně jej změnil tak, že se žaloba neodmítá v části, v níž je požadováno zadostiučinění za nepřiměřenou délku uvedeného dovolacího řízení ve výši 100 000 Kč. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požádal o ustanovení zástupce a o osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 2. 2018, č. j. 29 C 175/2016-28, neustanovil žalobci zástupce pro dovolací řízení (výrok I) a neosvobodil žalobce od soudního poplatku za dovolání (výrok II).

Odvolací soud k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3, § 218a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako opožděné.

Podle § 240 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odst. 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odst. 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (odst. 3).

Napadené usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno uplynutím 10denní úložní lhůty dne 31. 5. 2018 (č. l. 46 p.v., § 49 odst. 2, 4 o. s. ř.). Lhůta k podání dovolání tak v souladu s § 240 odst. 1 o. s. ř. marně uplynula dne 31. 7. 2018. Poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání je poučením správným, jelikož proti žádnému z výroků napadeného usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h), i), j) o. s. ř.] a lhůta k podání dovolání tak činí dva měsíce od doručení usnesení odvolacího soudu. Podal-li žalobce dovolání osobně u odvolacího soudu až dne 30. 8. 2018 (č. l. 58), jedná se o dovolání zjevně opožděné. O odmítnutí dovolání, které bylo podáno opožděně, přitom může rozhodnout pověřený člen senátu (§ 243f odst. 2 o. s. ř.).

Jelikož je dovolání opožděné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).

Napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé v plném rozsahu skončeno již předtím. Nejvyšší soud proto o nákladech dovolacího řízení nerozhodoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 3. 2020

JUDr. Hynek Zoubek

pověřený člen senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru