Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 3171/2009Usnesení NS ze dne 31.08.2010

HeslaOchrana osobnosti
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.3171.2009.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 o. s. ř.

§ 18 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 3171/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce A. Ž., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 4, Antala Staška 32, proti žalované České republice, za niž jedná Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 126/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2008, č. j. 1 Co 338/2008-138, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

(§ 243c odst. 2 o.s.ř.) :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2008, č. j. 34 C 126/2004-110, byla zamítnuta žaloba, aby byl vynesen tento rozsudek: “Žalovaný porušil dne 6.3.2001 v domě čp. 662 v R. neoprávněným zásahem policejní jednotky domovní svobodu žalobce, ohrozil jeho život a narušil jeho zdraví. Zásah Policie ČR provedený dne 6. 3. 2001 v R. v domě čp. 662 vůči žalobci byl zásahem nepovoleným, zásahem nelegitimním co do prostor, kde byl prováděn a byl zásahem neadekvátním co do způsobu jeho provedení“ (výrok I.) a aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 50.000.000,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. listopadu 2008, č. j. 1 Co 338/2008-138, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jako věcně správný (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně vztahujícím se k posouzení námitky promlčení uplatněné žalovanou, že nárok žalobce uplatněný v dané věci není s odkazem na § 101 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) promlčen. Dále se ztotožnil i se skutkovými a právními závěry učiněnými soudem prvního stupně ve věci samé. Uvedl, že je skutečností, že příkaz k domovní prohlídce vydaný Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 2. 3. 2001, č. j. Nt 3072/2001-II, se vztahoval k chatě a prostorám k ní náležejícím, na adrese R. čp. 0512, jejímž vlastníkem byl M. G., zatímco prohlídka byla na základě tohoto příkazu dne 6.3.2001 provedena v domě čp. 662. Odvolací soud však v dané věci, shodně se soudem prvního stupně, neshledává neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce. Za neoprávněný zásah by bylo možno toto jednání považovat, kdyby nebylo výkonem práva, ale kdyby šlo o excesní jednání. To však v řízení před soudem prvního stupně prokázáno nebylo. Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, odkazuje na to, že věcí se již opakovaně zabývaly orgány činné v trestním řízení (Městské státní zastupitelství, Vrchní státní zastupitelství), Inspekce ministra vnitra, které neshledaly opakované stížnosti žalobce vztahující se jak k protiprávnosti domovní prohlídky, tak i k ohrožení života a zdraví, důvodnými. Přihlíží k tomu, že při přešetřování stížností žalobce orgány činnými v trestním řízení a Inspekcí ministra vnitra bylo zjištěno, že vlastníkem domu čp. 662 byl rovněž M. G., že dům se nacházel za společným plotem, vjezdem a vchodem, na němž byla umístěna tabulka s číslem 0512. Vzhledem k těmto okolnostem a zejména k tomu, že k domovní prohlídce došlo v souvislosti s podezřením ze spáchání trestné činnosti žalobce a jeho tehdejší manželky, nedovozuje odvolací soud exces z jednání orgánů činných v trestním řízení. V této souvislosti pak odkazuje i na to, že soud v občanskoprávním řízení o ochranu osobnosti není oprávněn přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení. K tomu slouží zejména procesní prostředky, které žalobce mohl v průběhu řízení před orgány činnými v trestním řízení uplatnit, což ostatně, jak vyplývá ze zjištění učiněného soudem prvního stupně, také plně využil. Odvolací soud uzavřel, že jestliže nebyl prokázán neoprávněný zásah objektivně způsobilý narušit, popř. ohrozit osobnostní práva žalobce chráněná § 11 a násl. o.z., nelze dovodit ani odpovědnost žalované podle § 13 o.z.

Rozsudek odvolacího soudu byl žalobci doručen 21. 1. 2009.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2008, č. j. 1 Co338/2008-138, podal žalobce dne 26. 1. 2009 dovolání doplněné advokátem, kterého mu na jeho žádost ustanovil soud. Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu a navrhl jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení. Uvedl, že zásah policejní jednotky dne 6. 3. 2001 v domě čp. 6621 v R. byl nepovolený a nelegitimní co do prostor, kde byl prováděn, a neadekvátní co do způsobu jeho provedení a Policie ČR tím porušila kogentní ustanovení trestního řádu. Vytkl soudům obou stupňů, že porušily jeho právo na spravedlivé soudní řízení a nedodržely zásadu rovnosti procesních stran, neboť nevyslechly jeho bývalou manželku, kterou navrhl jako svědkyni. Přípustnost dovolání dovodil z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a vyslovil názor, že „rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam, neboť řeší otázku, která není zcela vyřešena a řeší otázku, jež je v rozporu s hmotným právem“. Uvedl, že podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a uplatnil tak dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.

Žalovaná nepodala k dovolání vyjádření.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) poté, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatoval, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 11 a násl. o.z. dovolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp.zn. 28 Cdo 95/2002, rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, sp.zn. 30 Cdo 1526/2004, nebo usnesení stejného soudu ze dne 31. ledna 2006, č.j. 30 Cdo 111/2006-130). Není tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) o.s.ř.. Dovolací soud rozhodl o dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta první o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 151 o.s.ř. Žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2010

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru