Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 3028/2017Usnesení NS ze dne 27.07.2017

HeslaOdpovědnost státu za škodu
Zastavení řízení
Zastoupení
Podmínky řízení
Dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3028.2017.1
Dotčené předpisy

§ 30 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

§ 138 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

§ 241 odst. 1 a 2 písm. a) o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

§ 241b odst...

více
Podána ústavní stížnost

III. ÚS 2762/17 ze dne 17.10.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Milada Tomková


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 3028/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 841 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 219/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017, č. j. 35 Co 115/2017-33, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 2. 2017, č. j. 14 C 219/2016-27, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud prvního stupně uvedl, že nepříznivý zdravotní stav účastníka řízení může být důvodem pro ustanovení opatrovníka ve smyslu § 29 odst. 1 občanského soudního řádu, není to však důvodem pro ustanovení právního zástupce z řad advokátů ve smyslu § 30 občanského soudního řádu. Soud již opakovaně v jiných případech shledal, že poměry žalobce nejsou příznivé, přičemž jeho žádosti nebylo vyhověno ne s odkazem na dostatečné majetkové poměry, ale proto, že žalobce uplatňoval své právo svévolně a ustanovení zástupce z řad advokátů se nejevilo účelným. Takové závěry lze aplikovat i na žádost v této věci. Majetkové poměry nejsou příznivé a přístup žalobce k soudu by tak mohl být omezen, avšak v uvedené věci se o takový případ nejedná, neboť řízení je od soudních poplatků osvobozeno. Dále konstatoval, že žalobce podal jen u zdejšího soudu v průběhu loňského a na začátku letošního roku cca 70 žalob, jejichž obsah je co do výše žalovaných částek a žalobních tvrzení obdobný. Při posouzení otázky, zda se u žalobce nejedná o svévolné či zjevně bezúspěšné uplatňování práva soud odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08. Závěr o svévolném uplatňování práva lze vztáhnout i na žalobce. Soud prvního stupně závěrem podotkl, že pokud není žalobce sám schopen uvést minimální náležitosti vůči soudu, nebyl by toho schopen ani vůči ustanovenému zástupci. Vzhledem k tomu, že se domáhá zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu, je tuto újmu schopen nejlépe popsat sám. V této chvíli se jeví ustanovení zástupce žalobci neúčelným (ustanovení zástupce není nezbytné k ochraně jeho zájmů).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 27. 3. 2017, č. j. 35 Co 115/2017-33, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Podle jeho názoru je zřejmé, že se jedná o bezúspěšné uplatňování, a to z důvodu, že je žaloba neprojednatelná. Žalobce v žalobě ani v odvolání neuvedl základní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné zjistit, čeho a na jakém základě se žalobou domáhá, a to přes podrobné a srozumitelné poučení. Pokud takové minimální náležitosti žalobce v podání neuvede, nejsou splněny procesní podmínky pro vyhovění návrhu na ustanovení právního zástupce. Žalobce uplatňuje své údajné nároky vůči státu opakovaně. Bez skutkového vymezení nároků žalobcem nelze ani odlišit nároky uplatňované žalobcem v různých řízeních. Splnění podmínek pro ustanovení zástupce pro řízení nezakládá skutečnost, že v minulosti v některých jiných řízeních soudy žalobcově žádosti vyhověly, neboť rozhodnutí tohoto druhu nejsou pro jiná řízení závazná.

Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 10. 4. 2017 (č. l. 35), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 5. 2017, č. j. 14 C 219/2016-37, které bylo žalobci doručeno dne 22. 5. 2017, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil podle § 241 odst. 1 občanského soudního řádu zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 3. 2017, č. j. 35 Co 115/2017-33, a současně žalobce poučil, že nebude-li do deseti dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.

Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 22. 5. 2017 (č. l. 38), ve kterém opět požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení „tak jako v právní věci sp. zn. 23 C 77/2015, 16 C 64/2013.“

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.

Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).

Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Žalobce se v žalobě a jejím doplnění omezil na neurčitá tvrzení o státních zločincích, kvůli kterým je jeho uzdravení zcela nemožné, avšak neuvedl žádné konkrétní jednání státu, v důsledku něhož mu měla vzniknout újma.

Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce zahajuje velké množství soudních sporů se státem, většinou neúspěšně. V podání, kterým řízení zahájil, a v podáních následujících přitom žalobce neuvedl ani takové rozhodné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby. Žalobce tedy nevylíčil alespoň v hrubých rysech, čeho se domáhá a z jakého důvodu. Vzhledem k absenci vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, a vzhledem k dalším okolnostem případu, je nutno podání žalobce, jímž bylo řízení zahájeno, posoudit jako svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 56/2017, ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 893/2017, ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5655/2016, proti němuž podaný návrh byl odmítnut usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 713/17.

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 27. července 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru