Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2922/2014Usnesení NS ze dne 28.01.2015

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2922.2014.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2922/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Města Vracova, se sídlem ve Vracově, Náměstí Míru 202, identifikační číslo osoby 00285498, zastoupenému Mgr. Evou Neradilovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 1, proti žalované I. H. I., zastoupené Prof. JUDr. Alešem Gerlochem CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 4, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 16 C 1879/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2013, č. j. 38 Co 332/2012-142, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) poté, co přihlédl k čl. II bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., a k čl. II bodů 2 a 3 zák. č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, konstatoval, že dovolání žalobce (dále již „dovolatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Brně (dále již „odvolací soud“) ze dne 17. října 2013, č. j. 38 Co 332/2012-142, není přípustné podle § 237 o. s. ř.

Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního posouzení věci a závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.

Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož kupní smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalované a státem dne 15. září 1981 o převodu vlastnictví k nemovitostem specifikovaným v rozsudečném výroku soudu prvního stupně (dále již „předmětná kupní smlouva“) nevznikla z důvodu nedostatku souhlasu příslušného nadřízeného orgánu. Dovolatel poukazuje na závěry judikatury Nejvyššího soudu s tím, že předpoklady účinnosti smlouvy o převodu vlastnictví k zemědělskému pozemku do socialistického vlastnictví uzavřené před 1. dubnem 1983, tj. spornými právními otázkami v této věci, se zabýval Nejvyšší soud již v rozsudku z 23. ledna 2002, sp. zn. 22 Cdo 91/2000, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 2672, svazek 13, podle kterého „ke smlouvě o převodu zemědělského pozemku do socialistického vlastnictví, uzavřené před 1. 4. 1983, nebylo po uvedeném datu již třeba souhlasu ONV“. S odkazem na odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 14. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 562/2001, dále uvedl, že lze citovanou právní větu vyjádřit jinými slovy tak, „že i v případě, že by ve smyslu § 47 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb. byl souhlas ONV podle § 490 ObčZ ve stejném znění předpokladem účinnosti převodní smlouvy, po této novelizaci smlouva, k níž do té doby souhlas ONV udělen nebyl (a nic jiného její účinnosti nebránilo), nabyla bez dalšího účinnosti dnem 1. dubna 1983“.

Závěr odvolacího soudu o tom, že předmětná kupní smlouva nevznikla, vychází z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, která z hlediska předestřené právní otázky dovozuje, že „Kupní smlouva, uzavřená mezi občanem a státem, představovaným národním výborem nižšího stupně, za účinnosti vyhlášky č. 156/1975 Sb., o správě národního majetku, kterou občan převáděl pozemek do vlastnictví státu, bez schválení národního výboru nejblíže vyššího stupně nevznikla“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2004, sp. zn. 22 Cdo 97/2004, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck pod C 2990, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2004, sp. zn. 28 Cdo 2161/2003, uveřejněné v Souboru pod C 2551, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). V odůvodnění citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 97/2004, je dále podstatný závěr, dle kterého na rozdíl od judikatury citované dovolatelem „schválení kupní smlouvy nadřízeným národním výborem podle § 29 odst. 3 vyhlášky nebylo rozhodnutím příslušného orgánu ve smyslu § 47 ObčZ, jímž se rozumělo rozhodnutí vydané ve správním nebo jiném řízení, ale šlo o jiný úkon (schválení), který představoval jinou právní skutečnost, a mohlo proto převodní smlouvě i předcházet“… „K úplatnému nabytí věci státem - národním výborem od občana docházelo na základě právního úkonu – smlouvy jako shodného projevu vůle těchto subjektů a kromě toho bylo třeba další právní skutečnosti – schválení nadřízeného národního výboru. Šlo tedy o složenou (komplexní) právní skutečnost. … Z toho vyplývá, že teprve se vznikem složené právní skutečnosti – kupní smlouvy a schválení nadřízeného orgánu by bylo možné uvažovat také o platnosti této složené právní skutečnosti“. Nejvyšší soud v cit. rozhodnutí dále vyložil, že pokud složená právní skutečnost, která by vyvolala právní následky zamýšlené kupní smlouvou, nenastala (nevznikla) nedošlo k převodu vlastnictví z tohoto důvodu.

Z hlediska skutkového stavu je pro posouzení předmětné věci odvolacím soudem v souladu s citovanou judikaturou podstatné, že za stát jednal při uzavření předmětné kupní smlouvy ze dne 15. září 1981 Městský národní výbor ve Vracově, že jejím předmětem nebyly zemědělské pozemky a že vlastnický podíl jedné ideální poloviny předmětných nemovitostí přešel na právního předchůdce žalované na základě rozhodnutí o dědictví ještě před nabytím účinnosti novely občanského zákoníku č. 131/1982, tedy před 1. dubnem 1983.

Z výše uvedeného vyplývá, že na danou věc judikatura, na kterou odkazuje dovolatel, nedopadá. Z tohoto hlediska nelze souhlasit s tím, že by jeho námitky nastolovaly takovou právní otázku, která by byla způsobilá založit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalované podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2015

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru