Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2892/2019Usnesení NS ze dne 19.11.2019

HeslaPřípustnost dovolání
Odpovědnost státu za škodu
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2892.2019.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2892/2019-177

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného ustanoveným opatrovníkem Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sakařova 1 631, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 6, o 1 611 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 113/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. 30 Co 23/2018 - 107, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2017, č. j. 11 C 113/2016 – 68, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení žalované povinnosti zaplatit mu částku ve výši 1 611 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč (výrok II). Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce potvrzeno v záhlaví uvedeným rozsudkem odvolacího soudu. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, ztotožnil se taktéž s právním posouzením, které spočívalo na závěru, že není dán odpovědnostní titul dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „OdpŠk“). Žalobcem vytýkaná pochybení Městského soudu v Praze spočívající v neustanovení opatrovníka jeho osobě nemohou představovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk, neboť takový postup úzce souvisí s rozhodovací činností, resp. vede k vydání rozhodnutí (bylo odkázáno např. na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, či ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 335/2013). Rozhodnutí, kterými byla zamítnuta žalobcova žádost o ustanovení zástupce dle § 30 a 138 o. s. ř., však nebyla změněna ani zrušena ve smyslu podmínek § 8 OdpŠk.

Rozsudek odvolacího soudu prostřednictvím svého opatrovníka napadl dovoláním žalobce. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Žalobce namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky hmotného práva, zda neustanovení opatrovníka účastníku řízení soudem v situaci, kdy jsou pro ustanovení opatrovníka splněny všechny zákonné předpoklady, představuje nesprávný úřední postup dle § 13 OdpŠk, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálení rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010.

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ve smyslu § 242 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odst. 3).

Žalobcem předložená otázka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Uvedená námitka žalobce se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), který vycházel ze závěru, že o žalobcově žádosti o ustanovení zástupce bylo rozhodnuto soudem prvního stupně, soudem odvolacím, dovolacím a taktéž Ústavním. Případná odpovědnost státu proto mohla vyplývat z tzv. nezákonného rozhodnutí dle § 8 OdpŠk. Rozhodnutí soudů však nebyla pro nezákonnost změněna ani zrušena. Pro úplnost se dodává, že žalobcem uváděné rozhodnutí dovolacího soudu se k dané problematice vůbec nevztahuje.

Z výše uvedených důvodů se proto dovolání odmítá podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 11. 2019

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru