Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2831/2013Rozsudek NS ze dne 04.12.2013

HeslaNeplatnost právního úkonu
Znalecký posudek
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2831.2013.1
Dotčené předpisy

§ 127 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2831/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. P., zastoupené JUDr. Hanou Marvanovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, proti žalovanému M. P., zastoupenému Mgr. Jiřím Dienstbierem, advokátem se sídlem v Praze 2, U Zvonařky 2536/1E, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 4 C 182/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. února 2013, č. j. 32 Co 500/2012-228, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. února 2013, č. j. 32 Co 500/2012-228, jakož i rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 13. února 2012, č. j. 4 C 182/2010-160, a usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 20. července 2012, č. j. 4 C 182/2010-175, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha - východ k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha – východ (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. února 2012, č. j. 4 C 182/2010-160, zamítl žalobu „o určení vlastnictví žalobkyně k domu čp. 180, pozemkové parcele č. st. 202/1, pozemkové parcele 105/68, vše v k. ú. M. u P., zapsaných na LV č. 189, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha – východ“ (dále též „předmětné nemovitosti“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Usnesením ze dne 20. července 2012, č. j. 4 C 182/2010-175, soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost, aby nahradila státu specifikované náklady řízení. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že „se řídil pokyny krajského soudu jakožto soudu odvolacího, řízení doplnil znaleckým posudkem doplněným výpovědí znalce a z nich vzal za prokázané, že žalobkyně 9. 2. 2010 netrpěla duševní poruchou, pro kterou by byla neschopna nakládat se svým domem. Žádná zdravotní dokumentace žalobkyně neobsahuje diagnózy a duševní poruchy, pro které by nebyla schopna 9. 2. 2010 k takovému právnímu úkonu. Žalobkyně netrpí a netrpěla demencí ani obdobně závažnou duševní poruchou. Zjištění o jejím tehdejším psychickém stavu podklad pro změnu jejích ovládacích schopností nedává. Soudem ustanovený znalec Matanelli se ve svém posudku vypořádal i se závěry znalce Urbana, který zpracoval znalecký posudek předložený žalobkyní. Přesvědčivým způsobem vyložil, proč pokládá závěry znalce Urbana za neúplné, respektive nepodložené, sám se ve znaleckém posudku na rozdíl od znalce Urbana vyhnul hodnocení a závěrů, které mu jakožto znalci nepříslušely. Ze závěrů znalce Matanelliho soud vzal za prokázané, že žalobkyně 9. 2. 2010 netrpěla duševní poruchou, která by ji činila k uzavření kupní smlouvy neschopnou (§ 38 odst. 2 o. z.).“

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. února 2013, č. j. 32 Co 500/2012-228, potvrdil ve věci samé dle § 219 rozsudek soudu prvního stupně, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení, stejně jako v jeho doplňujícím usnesení o náhradě nákladů státu, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci, přičemž neshledal, že by prvoinstanční řízení bylo zatíženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K odvolací výtce žalobkyně, že soud prvního stupně znalci MUDr. Otto Matanelli (dále též „znalec Matanelli“) neposkytl soudní spis, uvedl, že „Úkolem znalce bylo vypracovat znalecký posudek a odpovědět na soudem prvního stupně položenou otázku. Znalec tak učinil výlučně na základě svých odborných znalostí a postupem pro daný obor předpokládaným, v dané věci konkrétně vyšetřením žalobkyně a vyžádáním a posouzením její dostupné zdravotnické dokumentace v rozhodném období. Znalci naopak nepřísluší hodnotit skutková tvrzení žalobkyně, případně již učiněná skutková zjištění soudu, takže za tím účelem nebylo podle názoru odvolacího soudu nezbytné, aby se seznámil s obsahem spisu, a vycházel tak i z jiných než pro závěr znaleckého posudku rozhodných odborných znalostí. Znalec…navíc…provedl vyšetření žalobkyně, z něhož měl možnost zjistit předmět řízení a skutkové okolnosti uzavření kupní smlouvy z 9. 2. 2010. Kromě toho mu byla ze strany osob doprovázejících žalobkyní na vyšetření předložena dokumentace obsahující kupní smlouvu z 9. 2. 2010, přehled půjček žalobkyně od 2. 6. 2006 do 23. 6. 2010 včetně přehledu měsíčních splátek, jakož i znalecký posudek MUDr. Ing. Aleše Urbana, Ph.D…..Z písemného vypracovaní znaleckého posudku MUDr. Otto Matanelli z 26. 12. 2011 ani z výslechu znalce před soudem prvního stupně tak nevyplývá, že by znalci chyběly pro vypracování znaleckého posudku jakékoliv podklady.“ Odvolací soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně k 9. 2. 2010 trpěla duševní poruchou, a nebyl zjištěn ani žádný důvod neplatnosti předmětné kupní smlouvy dle § 37 odst. 1 nebo dle § 39 obč. zák.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání při uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatelka jednak v tom, že vzhledem k obsahu předmětné kupní smlouvy a všem okolnostem případu byly splněny podmínky pro závěr, že smlouva je lichevního charakteru a tudíž ve smyslu § 39 obč. zák. absolutně neplatná. Dovolatelka dále vytýká odvolacímu soudu, že vycházel ze znaleckého posudku znalce Matanelli, který ovšem neměl k dispozici veškeré podklady pro odborné posouzení duševního stavu dovolatelky v době uzavření předmětné kupní smlouvy. Odvolací soud tak neměl potřebný podklad pro posouzení, zda dovolatelka v době uzavření kupní smlouvy dne 9. 2. 2010 nejednala v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou podle § 38 odst. 2 obč. zák. Dovolatelka v další části svého dovolání podrobně rozvádí uplatněný dovolací důvod, přičemž k otázce znaleckého posudku znalce Matanelli zdůrazňuje, že tento posudek vypracoval znalec, aniž mu soud poskytl soudní spis; znalecký posudek tak nelze považovat za řádně zpracovaný. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k podanému dovolání písemně nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) zastoupenou advokátem v zákonné lhůtě, dospěl k závěru, že dovolání je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud při řešení otázky znalecké verifikace jednání osoby, která podle žalobního tvrzení měla učinit předmětný právní úkon v duševní poruše, jež ji činila k tomu právnímu úkonu neschopnou, se odklonil od ustálené judikatury dovolacího soudu.

Podle § 38 odst. 2 obč. zák. rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

Řešení otázky, zda osoba v době, kdy činila příslušný právní úkon, jednala v duševní poruše, závisí na posouzení odborných skutečností, k nimž je třeba ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. odborných znalostí. Judikatura převážně se upínající k interpretaci a aplikaci § 38 odst. 1 obč. zák., tj. k institutu omezení, resp. zbavení způsobilosti k právním úkonům, kterou lze ovšem přiměřeně použít i při posuzování platnosti právního úkonu ve smyslu § 38 odst. 2 obč. zák., opakovaně zaujala právní názor, že v těchto věcech je povinností soudu umožnit znalcům (psychiatrům, psychologům), aby konfrontovali výsledky svého odborného vyšetření s ostatními výsledky a aby na základě této konfrontace bezpečně usoudili, do jaké míry projevy duševní poruchy vyžadují zbavení, případně omezení způsobilosti k právním úkonům. K tomuto účelu je soud povinen zajistit úplná a spolehlivá zjištění o osobních poměrech vyšetřované osoby, přičemž nedostatek takových skutkových zjištění nelze nahradit posudkem znalců. Zvláště je nutno zdůraznit požadavek zjištění údajů o tom, jak se vyšetřovaný chová v každodenním životě, jak se stará o potřeby své a své rodiny, jak hospodaří s finančními prostředky, jak se případně projevuje na svém pracovišti, jak se chová v různých životních situacích apod. Uvedeným požadavkům neodpovídá takový postup, při němž k ustanovení znalce a k vyžádání znaleckého posudku dochází na samém počátku řízení, někdy dokonce v rámci přípravy jednání, dříve než si soud opatřil ostatní podklady pro své rozhodnutí. Jinak řečeno, má-li se znalec odpovědně vyjádřit o zdravotním stavu vyšetřovaného, musí mít ovšem náležitě zjištěný skutkový stav věci, aby při podání posudku mohl přihlédnout ke všem skutečnostem, které vyšly v řízení najevo. Jde-li o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům, je zvlášť nezbytné, aby soud před znaleckým dokazováním provedl takové důkazy, které by objasnily chování a vystupování toho, kdo má být zbaven či omezen ve své způsobilosti k právním úkonům, v každodenních situacích. Jen tak může mít znalec dostatečně široký a spolehlivý skutkový základ pro znalecké posouzení (srov. R 14/1977, R 3/1979). Nejvyšší soud rovněž vyložil a odůvodnil právní názor, že při zpracovávání posudků je nezbytné přihlédnout i k ostatním důkazním prostředkům, resp. k výslechům účastníků, zejména pak v nalézacím řízení vyslechnutým svědkům tak, aby byl vytvořen dostatečný podklad pro následné znalecké zkoumání dané problematiky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. srpna 2009, sp. zn. 30 Cdo 352/2008, veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

Ačkoliv soud prvního stupně k okolnostem, jež se vztahovaly k jednání dovolatelky v inkriminovaném období, kromě účastníků řízení vyslechl i několik svědků (I. P., V. P., O. P. a L. L.), neumožnil ustanovenému znalci MUDr. Matanelli, aby se s obsahem spisu seznámil a pro účely znaleckého verifikace zohlednil předmětné informace. Odvolací soud namísto toho, aby v daném ohledu zjednal nápravu, v rozporu s judikaturou dovolacího soudu uzavřel, že v jím posuzované věci nebylo zapotřebí, aby se znalec s obsahem soudního spisu, obsahujícího i výslechy předmětných svědků, seznámil. Znalec tedy při zpracovávání posudku neměl k dispozici informace sdělené v prvoinstančním řízení vyslechnutými svědky, kteří se (v tom či onom rozsahu) vyjadřovali k chování žalobkyně v inkriminovaném období (k tomu srov. protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 13. února 2012 na č. l. 156 a násl. a výpověď znalce Matanelli – arg.: „Celý soudní spis jsem k dispozici neměl, měl jsem ale k dispozici určité písemnosti od partnerky syna žalobkyně, ty jsem zohlednil, bral jsem je při znaleckém posudku v potaz…“), a tudíž nemohl ani tyto informace, resp. některé z nich zohlednit při znalecké verifikaci. Soudu přitom nepřísluší posuzovat, zda uvedené informace měly či mohly mít v konečném důsledku relevanci pro znalecké zkoumání stran tvrzené duševní poruchy žalobkyně.

Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo, než přistoupit k vydání tohoto kasačního rozhodnutí, tj. ve smyslu § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušit napadený rozsudek odvolacího soudu. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. prosince 2013

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru