Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2801/2017Usnesení NS ze dne 28.06.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2801.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

§ 104 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2971/17
soudce zpravodaj JUDr. Tomáš Lichovník


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2801/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 3 011 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 125/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2017, č. j. 13 Co 169/2017-41, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 4. 2017, č. j. 21 C 125/2017-32, zastavil řízení (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalobci neustanovil zástupce z řad advokátů (výrok III). Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z toho, že nárok uplatněný žalobou podanou v této věci dne 10. 11. 2016, ve znění doplnění ze dne 29. 11. 2016, je již předmětem projednávání v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 27/2016, které bylo zahájeno dne 7. 1. 2016 mezi stejnými účastníky řízení, a v němž se žalobce shodně jako v nyní posuzované věci domáhá na České republice – Ministerstvu spravedlnosti přiznání náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou psychickou, zdravotní a majetkovou újmu, byť v odlišné výši, s tím, že újma byla žalobci způsobena nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 159/2011. Na základě uvedeného soud prvního stupně dospěl k závěru, že projednání této věci brání neodstranitelný nedostatek podmínky spočívající v překážce litispendence, neboť řízení v téže věci již bylo u soudu zahájeno. Při rozhodování o žádosti žalobce o ustanovení zástupce soud prvního stupně též uvážil, že projednání věci brání překážka věci zahájené a shledal, že pro nedostatek podmínek řízení se v této věci jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a proto nejsou splněny podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků a tedy ani pro to, aby byl žalobci v této věci ustanoven zástupce z řad advokátů. Na okraj soud prvního stupně dodal, že ke dni rozhodnutí je u něj evidováno 68 totožných žalob žalobce, přičemž takové počínání žalobce lze považovat za obstrukční a sudičské, neboť takovýmto neustálým vyvoláváním shodných soudních sporů žalobce zatěžuje soudní soustavu. Takový výkon práva soud prvního stupně zhodnotil jako příčící se dobrým mravům.

Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 9. 5. 2017, č. j. 13 Co 169/2017-41, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel z týchž skutkových zjištění jako soud prvního stupně a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pokud řízení o téže věci již bylo zahájeno a probíhá, není žalobci znemožněno hájit svá práva u soudu. Rovněž je zajištěna ochrana jeho práv, když v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 27/2016 byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů. Jednou z podmínek řízení je, aby o téže věci neprobíhalo u soudu jiné řízení, pokud se tak stane, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a řízení musí být zastaveno. Pokud žalobce žalobu podal přesto, že již v téže věci bylo řízení zahájeno na základě jeho dříve podané žaloby, pak své právo uplatňuje bezúspěšně, protože v řízení nelze pro překážku litispendence pokračovat. Soud prvního stupně proto podle odvolacího soudu nepochybil, když řízení zastavil a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 25. 5. 2017 (č. l. 44) včasné dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.

Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť v řízení jde v rozporu s § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Dovolací soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, podle kterého žalobce uplatňuje své právo bezúspěšně, když v řízení nelze pro překážku litispendence pokračovat. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016 nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5655/2016.

Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce podává značné množství dovolání. Žalobce si proto musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3681/2016).

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 28. června 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru