Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2788/2020Usnesení NS ze dne 22.09.2020

HeslaNepřípustnost dovolání subjektivní [ Nepřípustnost dovolání ]
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2788.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2788/2020-73

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Tomášem Pirkem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného advokátem Mgr. Janem Kvapilem, sídlem v Pardubicích, Sakařova 1631, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 278/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2020, č. j. 7 Co 82/2020-14, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 19. 12. 2019, č. j. 6 C 278/2019-4, jímž soud prvního stupně vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že po právní moci tohoto usnesení věc postoupí Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalobce v dovolání pouze parafrázoval obsah ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž by však konkretizoval, od jakého rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud odchýlil.

Pokud se žalobce domníval, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, musel by pro splnění požadavku ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. uvést, od jaké konkrétní judikatury se odvolací soud odchýlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013).

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 9. 2020

JUDr. Tomáš Pirk

pověřený člen senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru