Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2779/2016Usnesení NS ze dne 31.10.2017

HeslaOdpovědnost státu za škodu
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2779.2016.1
Dotčené předpisy

§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 236/18 ze dne 10.07.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj prof. JUDr. Jan Musil, CSc.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2779/2016-585

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce J. M., zastoupeného Mgr. Janem Maškem, advokátem se sídlem v Kladně, Pekařská 658, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, a 2) J. M., o náhradu za ztížení společenského uplatnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 79/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2016, č. j. 13 Co 410/2015-572, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal na žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 1 095 600 Kč s příslušenstvím jako náhradu za ztížení společenského uplatnění, jež mu mělo být ze strany prvé žalované způsobeno nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem v trestním řízení vedeném Policií České republiky, Městským úřadem vyšetřování v Brně, pod. sp. zn. MVV-113/50-95, a ze strany druhého žalovaného útokem střelnou zbraní.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 10 C 79/2012-538, žalobu o zaplacení částky 1 095 600 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I), rozhodl, že žalobce a prvá žalovaná vzájemně nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), žalobci uložil zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 54 650 Kč (výrok III) a státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci (výrok IV).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným tak, že druhému žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, jinak jej ve výroku I o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení II a IV potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.

Otázka zneužití práva namítat promlčení nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že žalobci nic nebránilo uplatnit nárok na ztížení společenského uplatnění již dne 29. 3. 2008, kdy se nejpozději dozvěděl o vzniklé újmě a o tom, kdo za ni odpovídá; vznesená námitka promlčení tak ze strany žalovaných nepředstavuje zneužití práva namítat promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3884/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2929/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 732/2016).

Skutečnost, že v trestním řízení vedeném Policií České republiky, Městským úřadem vyšetřování v Brně, pod. sp. zn. MVV-113/50-95, došlo k úmyslné likvidaci důkazů, ze skutkových zjištění soudů neplyne. Dovolatel tak konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Bylo-li soudy nižších stupňů poukázáno na skutečnost, že v mezidobí již došlo ke „skartaci trestních spisů“, stalo tak souvislosti s tím, že žalobce uplatnil svůj nárok až v roce 2011, tj. dlouho po uplynutí promlčecí lhůty.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně 31. října 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru