Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2744/2017Usnesení NS ze dne 30.08.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2744.2017.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2744/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v opatrovnické věci G. K., omezené ve svéprávnosti, zastoupené procesním opatrovníkem JUDr. Radovanem Mrázkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Masarykovo nám. 11, za účasti obce Jiříkov, okres Bruntál, zastoupené JUDr. Miroslavem Valou, advokátem se sídlem v Bruntále, Dukelská 1501/1, o změnu opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 40 P 147/2015, o dovolání obce Jiříkov proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. července 2016, č. j. 70 Co 300/2016-417, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Obec Jiříkov (dále též „dovolatelka“) podala proti v záhlaví označenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, aniž by ve smyslu § 237 o. s. ř. vymezila některou ze čtyř variant předpokladů přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud přitom ustáleně judikuje, že v dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).

Absence vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. tudíž Nejvyššímu soudu znemožnila zabývat se vůbec přípustností dovolání ze zákonem stanovených hledisek.

Pokud dovolatelka ve svém dovolání poukazovala na „usnesení Ústavního soudu čj. III. ÚS 995/07“ k předmětné (rozhodnutím odvolacího soudu řešené právní) otázce, pak je třeba uvést, že v dostupných databázích (www.nalus.usoud.cz, případně ASPI) žádné takové rozhodnutí neprochází. Nejvyšší soud reflektuje toliko usnesení Ústavního soudu ze dne 10. července 2007, sp. zn. II. ÚS 995/07, v němž ovšem není obsažen právní názor, který dovolatelka formuluje v prvním odstavci větě třetí na str. 3 jejího dovolání. Ústavní soud totiž v uvedeném rozhodnutí mj. (v rámci výkladu § 27 odst. 3 obč. zák.) vyložil, že „‘orgánem místní správy‘ je obec, která opatrovnickou funkci vykonává jako ‚organizační součást státu‘, nikoliv jako korporace nadaná územní samosprávou.“

Zcela nad rámec odůvodnění (s přihlédnutím k tomu, že zde nebyl žádný procesní prostor zabývat se vůbec přípustností dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.) Nejvyšší soud dodává, že při skutkových závěrech formulovaných v odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí (a to i ve vazbě na odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí), z nichž odvolací soud vycházel při svém rozhodování, nelze (zjevně) zaznamenat, že by se odvolací soud uplatněným přístupem odklonil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k předmětné materii (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sp. zn. 30 Cdo 4160/2016, veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu httpp://nsoud.cz).

Úplně na závěr nutno zdůraznit, že nelze vyloučit, že skutková a právní situace, z níž vycházel při rozhodování odvolací soud, nedozná změny, pakliže se u opatrovankyně ustálí její faktické změny pobytů a v (očekávané) součinnosti s dotčenými státními orgány a opatrovníkem si stabilizuje své rodinné (sociální) zázemí v (budoucím) novém bydlišti, v němž bude (s ohledem na atributy zmiňované např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4160/2016) skutečně bydlet s úmyslem se zde trvale zdržovat.

Nejvyšší soud proto podané dovolání obce Jiříkov podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2017

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru