Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 271/2017Usnesení NS ze dne 29.05.2017

HeslaOdpovědnost státu za škodu
Zastavení řízení
Zastoupení
Dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.271.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241 odst. 1 a 2 písm. a) o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

§ 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

§ 104 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 271/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu majetkové a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 76/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2016, č. j. 53 Co 167/2016-31, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 11. 2015, č. j. 31 C 76/2015-16, odmítl žalobu ze dne 20. 2. 2015 doplněnou podáním ze dne 23. 9. 2015 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 12. 2015, č. j. 31 C 76/2015-20, odmítl odvolání žalobce (proti usnesení soudu prvního stupně č. j. 31 C 76/2015-16) podle § 208 odst. 1 občanského soudního řádu pro opožděnost, jelikož napadené usnesení bylo žalobci doručeno dne 23. 11. 2015, odvolací lhůta uplynula dne 8. 12. 2015, následující den usnesení nabylo právní moci a odvolání podal žalobce dne 14. 12. 2015 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 30. 5. 2016, č. j. 53 Co 167/2016-31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně (č. j. 31 C 76/2015-20) ve spojení s usnesením soudu odvolacího (č. j. 53 Co 167/2016-31) podal žalobce dovolání ze dne 5. 6. 2016 (č. l. 32), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

Soud prvního stupně o žádosti žalobce rozhodl usnesením ze dne 13. 6. 2016, č. j. 31 C 76/2015-34, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II). Odvolací soud usnesením ze dne 4. 11. 2016, č. j. 53 Co 271/2016-39, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (č. j. 53 Co 271/2016-39) podal žalobce dovolání ze dne 11. 12. 2016 (č. l. 40), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

Usnesením ze dne 22. 12. 2016, č. j. 31 C 76/2015-41, které bylo žalobci doručeno dne 29. 12. 1016, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 11. 2016, č. j. 53 Co 271/2016-39, a současně žalobce poučil, že nebude-li do dvaceti dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud může dovolací řízení zastavit.

Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 8. 1. 2017 (č. l. 42), ve kterém opět požádal o ustanovení zástupce.

K žalobcem podanému dovolání (proti usnesení odvolacího soudu č. j. 53 Co 271/2016-39) Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 272/2017.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, ačkoliv vzhledem k výzvě soudu prvního stupně (srov. usnesení ze dne 22. 12. 2016, č. j. 31 C 76/2015-41) si musel být vědom toho, že při podání dovolání musí být zastoupen advokátem (srov. § 241 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 29. května 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru