Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2699/2020Usnesení NS ze dne 11.03.2021

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2699.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2699/2020-220

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobkyně Rony Oil, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Bratislavská 1527/15, identifikační číslo osoby 27919315, zastoupené Mgr. Janem Švárou, advokátem se sídlem v Praze 5, Duškova 164, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 722 196,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 18/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, č. j. 62 Co 264/2019-116, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 4. 12. 2018, č. j. 41 C 18/2018-54, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu o zaplacení částky 722 196,46 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení žalované (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení (výrok II).

Takto soudy rozhodly v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované náhrady škody ve výši 722 196,46 Kč s tvrzením, že svému dodavateli zaplatila cenu za dodanou „motorovou naftu“ (fakticky však šlo o minerální olej), která však propadla České republice v důsledku rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj o propadnutí vybraných výrobků ze dne 14. 8. 2014. Příčinu vzniku této škody spatřovala žalobkyně v nesprávném úředním postupu žalované, jenž měl spočívat v nečinnosti celních orgánů (zejména Celního úřadu v Mělníku), neboť tyto podle ní měly vědomost, že žalobkyni bude dodavatelem dodán minerální olej, který dle příslušné vyhlášky nesplňuje požadavky kladené na motorovou naftu a měly tedy zasáhnout dříve (sledovat cisternu směřující k žalobkyni, zastavit ji a vzorek k analýze odebrat ještě předtím, než došlo ke stočení vadné „nafty“ do nádrží žalobkyně). Žalobkyně tak vycházela z přesvědčení, že pokud by celní orgány postupovaly ve vztahu k dodavateli v době předcházející závozu nekvalitního paliva žalobkyni, nemuselo ke škodlivému následku na její straně v důsledku protiprávní činnosti dodavatele vůbec dojít.

Rozsudek odvolacího soudu, výslovně v rozsahu všech jeho výroků, napadla žalobkyně včasným dovoláním.

Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání a ztotožnila s právním posouzením věci soudy obou stupňů.

Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Otázka, „zda obecně lze nečinnost orgánů žalované, v důsledku které dojde k nepříznivému následku (vzniku škody), kvalifikovat jakožto nesprávný úřední postup s tím, že jde o případ vzniku škody, který byl vyvolán jinou činností státního orgánu (v tomto konkrétním případě spíše nečinností) než je činnost rozhodovací“, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť na vyřešení takto formulované otázky napadené rozhodnutí nezáviselo. Žalobkyně při formulaci předmětné otázky vychází z předpokladu, že v důsledku jí tvrzené nečinnosti orgánů žalované došlo ke vzniku škody. Odvolací soud však (shodně jako soud prvního stupně) vyšel ze zjištění, že tvrzenou nečinností orgánů žalované ani škoda vzniknout nemohla, neboť hlavní příčinou, proč se majetkový stav žalobkyně snížil o částku 722 196,46 Kč, byla ta skutková okolnost, že nakoupila za uvedenou cenu od dodavatele zboží, které nesplňovalo požadavek jeho kvality, tedy minerální olej namísto nafty, načež bylo orgánem celní správy zjištěno, že žalobkyně skladuje minerální olej na čerpací stanici pohonných hmot v rozporu se zákonem (tzn. bez požadovaných dokladů), kdy právě v důsledku této příčiny přikročil orgán celní správy k uložení sankce propadnutí minerálního oleje. Žalobkyní předloženou otázku tudíž odvolací soud neposuzoval. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující) je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

Žalobkyně navíc nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem zakládá na vlastních skutkových závěrech o nečinnosti celních orgánů odlišných od skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014). Přípustnost dovolání proto nemohou založit ani další námitky žalobkyně, jimiž polemizuje se skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem (resp. soudem prvního stupně, z jehož zjištění odvolací soud vycházel).

Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu v rozsahu všech jeho výroků, tedy i tu část výroku I a výrok II, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí

V Brně dne 11. 3. 2021

Mgr. Jiří Němec

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru