Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2643/2013Usnesení NS ze dne 18.09.2013

HeslaPoplatky soudní
KategorieD EU
EcliECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2643.2013.1
Dotčené předpisy

§ 138 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2643/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., v právní věci navrhovatele B. L., zastoupeného Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě - Slezské Ostravě, Jaklovecká 1249/18, o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů před zahájením řízení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 Nc 6/2012, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2013, č. j. 8 Co 61/2013-29, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2013, č. j. 8 Co 61/2013-29, v prvém výrokovém odstavci, pokud jím bylo změněno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. prosince 2012, č. j. 34 Nc 6/2012-20, tak, že se žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 10%, jakož i usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. prosince 2012, č. j. 34 Nc 6/2012-20, pokud jím byl zamítnut návrh navrhovatele na přiznání osvobození od soudních poplatků, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. prosince 2012, č. j. 34 Nc 6/2012-20, zamítl návrh, kterým se navrhovatel (poznámka: oba soudy nesprávně označují podatele jako žalobce, ač předmětné podání podle svého obsahu představuje pouze návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro navrhovatelem teprve zamýšlené soudní řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem; proto je podatel v tomto usnesení označen jako navrhovatel, přičemž v záhlaví tohoto rozhodnutí nejsou uvedeni žalovaní, které navrhovatel ve svém návrhu - jako budoucí žalovanou stranu - uvedl a soudy takové označení převzaly do záhlaví svých rozhodnutí) domáhal přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů v souvislosti se zamýšleným zahájením řízení o zrušení a vypořádání podílového k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 406 pro obec a katastrální území S. V. n. O., a to proti budoucím žalovaným 1) Ing. S. L., a 2) J. D. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že na straně navrhovatele nejsou dány podmínky, které by odůvodňovaly jeho osvobození od povinnosti hradit soudní poplatky, v důsledku čehož nebyly ani splněny podmínky, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů ve smyslu § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř. Z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech navrhovatele bylo zjištěno, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za 2. čtvrtletí 2012 činí 20.365,- Kč, přičemž čistý měsíční příjem jeho manželky činí 14.210,- Kč. Dále bylo zjištěno, že navrhovatel má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. Navrhovatel „ve svém prohlášení…vypsal, že má dluhy a půjčky u společnosti GE Money Bank, Cetelem, také splácí úvěr u Stavební spořitelny.“ Soud prvního stupně k těmto navrhovatelem tvrzeným dluhům uvedl, že „nemůže brát zřetel na okolnost, že žalobce si vytvořil spolu se svou manželkou řadu závazků, které je povinován platit, neboť rozhodné je, že příjmy žalobce a jeho manželky představují v čistém měsíčně částku téměř 34.500,- Kč, přičemž mají vyživovací povinnost ke 2 nezl. dětem. Soud má za to, že je dáno osobními, majetkovými a výdělkovými poměry žalobce, aby si nesl náklady řízení sám, soud nemůže přihlížet k tomu, že žalobce má řadu závazků ve formě půjček, které ani nebyly nějak relevantně doloženy.“

K odvolání navrhovatele Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 24. ledna 2013, č. j. 8 Co 61/2013-29, změnil napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že se navrhovateli přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 10%, a dále, že se navrhovateli „ustanovuje zástupce z řad advokátů, jehož jméno bude uvedeno v samostatném usnesení okresního soudu.“ Odvolací soud zaujal právní názor, že při zkoumání předpokladů pro osvobození od soudních poplatků musí soud přihlédnout k celkovým poměrům žadatele, „tedy i k tomu, že má dluhy. Tato okolnost je však pouze jedním z kritérií, které je potřeba zohlednit, a to kritériem méně významným.“ S ohledem na zjištěné výdělky navrhovatele a jeho manželky nemohlo být navrhovateli přiznáno úplné osvobození od soudních poplatků, nýbrž pouze v rozsahu 10%.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel (dále již „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta (který mu byl ustanoven usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. dubna 2013, č. j. 34 Nc 6/2012-48) včasné dovolání. Dovolatel napadá první výrokový odstavec usnesení, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu dovolatele na přiznání osvobození od soudních poplatků. Přípustnost dovolání dovozuje z § 237 o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v závěru odvolacího soudu (obou soudů), že pokud má se svou manželkou příjem vyšší než 34.500,- Kč, nemůže mu být přiznáno osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu, a to bez ohledu na výši jeho závazků. Podle dovolatele v současných ekonomických podmínkách, při rozmanitosti životních situací, nelze přihlížet při posuzování celkových majetkových poměrů navrhovatele pouze k jeho příjmům, ale je nezbytné zohlednit také jeho výdaje. V této souvislosti dovolatel poukazuje na ustanovení insolvenčního zákona upravující úpadek dlužníka a zaujímá právní názor, že by každé osobě, která je v úpadku, mělo být přiznáno osvobození od soudních poplatků, neboť taková osoba není schopna své právo před soudy účinně hájit, neboť jí to její majetkové poměry neumožňují, když není schopna hradit ze svého příjmu soudní poplatek. Dovolatel osvědčil, že jeho celkové majetkové poměry lze definovat tak, že je v úpadku, když sama skutečnost, že o úpadku dlužníka nebylo v rámci soudního řízení rozhodnuto, nezbavuje povinnost soudu v řízení o návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků posuzovat, zda je taková osoba schopna své závazky hradit; pokud soud v rámci posuzování této předběžné otázky dojde k závěru, že žadatel je v úpadkovém postavení, je namístě mu přiznat osvobození od soudních poplatků. Výdaje navrhovatele na různé splátky jsou vyšší, než činí jeho pravidelný měsíční příjem. V řízení o osvobození od soudních poplatků zajisté není smyslem zvýhodnit jednu ze stran soudního sporu tím, že taková osoba nebude mít povinnost soudní poplatek platit. Nepochybně však nemůže být vytvořena na samém počátku sporu taková překážka v podobě povinnosti zaplatit soudní poplatek, která v konečném důsledku pro účastníka znamená, že soudní spor vůbec nebude schopen, a to pouze z ekonomických důvodů, započít. Vzhledem k tomu, že se jedná o otázku, která není dosud v soudní praxi jednoznačně vyřešena, je dovolatel přesvědčen, že je namístě, aby Nejvyšší soud (dále též „dovolací soud“) stanovil kritéria, zda a případně jak posuzovat celkové majetkové poměry žadatele, a zda, případně jak v takovém případě zohlednit vedle příjmů žadatele také jeho výdaje. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil (v dovoláním dotčeném rozsahu) usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., a proto Nejvyšší soud přípustnost tohoto dovolání zkoumal podle § 237 o. s. ř.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, je usnesením, kterým se odvolací řízení (ohledně onoho návrhu) končí (srov. z aktuální judikatury např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, které je, stejně jako další zde označená rozhodnutí dovolacího soudu, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz).

Dovolatel je přitom subjektivně legitimován k podání dovolání proti (byť zčásti vyhovujícímu) výroku, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť v případě dovození přípustnosti dovolání je z povahy věci přezkoumáván celý tento výrok.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu navrhovatele na přiznání osvobození od soudních poplatků, je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na posouzení otázky procesního práva, konkrétně na posouzení podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř., při jejímž řešení odvolací soud (jak bude rozvedeno níže) se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovolání je důvodné.

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08, který je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz).

Nejvyšší soud ve svém aktuálním rozhodnutí – usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) vyložil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení) účastníka řízení (fyzické osoby) při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem zdůrazněna i v jeho předchozí judikatuře (srov. např. usnesení ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 234/2002, nebo v usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007).

Na základě takto ustálené rozhodovací praxe se lze ztotožnit s judikovaným právním názorem Nejvyššího správního soudu, že objektivní nedostatek finančních prostředků (fyzické či právnické osoby) nesmí se stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. května 2004, sp. zn. 5 Ads 1/2004, který je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího správního soudu http://nssoud.cz). Vychází se tedy zde, s přihlédnutím k celkovým poměrům osoby domáhající se soudní poplatkové liberace, z objektivní nemožnosti navrhovatele splnit předpokládanou poplatkovou povinnost (poplatkové povinnosti) v řízení, kdy je reálně vyloučena možnost i případné dispozice s majetkem navrhovatele za účelem jeho zpeněžení pro úhradu předpokládaných soudních poplatků (k otázce získání finančních prostředků z prodeje nemovitého majetku srov. např. závěry, které vyložil a odůvodnil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 1 As 23/2009). Při posuzování těchto majetkových poměrů je přitom pochopitelně esenciální poměřovat rozsah aktiv i pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují (mohou, resp. zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků.

V posuzovaném případě ovšem soud prvního stupně své rozhodnutí postavil na úvaze, že při rozhodování o návrhu navrhovatele na přiznání osvobození od soudních poplatků (ještě jednou citováno) „nemůže brát zřetel na okolnost, že žalobce si vytvořil spolu se svou manželkou řadu závazků, které je povinen platit, neboť rozhodné je, příjmy žalobce a jeho manželky představují v čistém měsíčně částku téměř 34.500,- Kč.“ Odvolací soud při posuzování podmínek pro aplikaci § 138 odst. 1 o. s. ř. sice připustil, že je nezbytné „přihlédnout k celkovým poměrům žadatele, tedy i k tomu, že má dluhy“, avšak fakticky k navrhovatelem tvrzeným dluhům - s ohledem na zjištěné příjmy navrhovatele a jeho manželky - při přezkumu usnesení soudu prvního stupně vůbec nepřihlédl s odůvodněním, že „tato okolnost…je kritériem méně významným“, čímž se při zjišťování (celkových) poměrů navrhovatele domáhajícího se přiznání osvobození od soudních poplatků zjevně odklonil od výše připomenuté judikatury dovolacího soudu.

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu v jeho prvém výrokovém odstavci, kterým byl změněn výrok usnesení soudu prvního stupně o návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 243e odst. 1 zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. září 2013

JUDr. Pavel Vrcha předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru