Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2636/2004Usnesení NS ze dne 30.11.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2636.2004.1
Dotčené předpisy

§ 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2636/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce A. N., proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3,

o udělení azylu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 47 Az 536/2003,

o dovolání žalobce proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. června 2004, č.j. 7 Azs 141/2004-42, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením Nejvyššího správního soudu v záhlaví označeným byla odmítnuta kasační stížnost žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28.8.2003, č.j. 47 Az 536/2003-25, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného

ze dne 15.1.2003, č.j. OAM-4690/VL-07-P08-2001, jímž bylo rozhodnuto, že se žalobci neuděluje azyl podle § 12, § 13 odst 1, 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a

o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., s tím, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování podle § 91 téhož zákona.

Proti uvedenému usnesení Nejvyššího správního soudu podal žalobce dovolání, jež neobsahuje odůvodnění.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že žalobcem podanému dovolání nelze vyhovět.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V této věci ovšem nerozhodoval Nejvyšší správní soud jako odvolací soud, nýbrž jako funkčně příslušný soud k přezkoumání kasační stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze vydaného po řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, účinného od 1.1.2003. Tento zákon upravuje pravomoc a příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví (§1 písm. a/).

Od uvedeného data ve správním soudnictví jednají a rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správní soud (§ 3 odst. 1 cit. zák.). Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu není opravný prostředek přípustný. Tím, že žalobce přesto podal dovolání, zcela pominul podmínku funkční příslušnosti Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, která

ve správním soudnictví podle citovaného zákona ani jiného zákona není upravena. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Řízení o takovém dovolání, které označenou vadou trpí, proto nelze než podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit (§ 243c o.s.ř.). Z tohoto důvodu nebylo třeba odstranit nedostatek podmínky zastoupení žalobce ve smyslu § 241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř. Povolán k takovému rozhodnutí je Nejvyšší soud, jenž je tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o dovolání příslušným (srov. též rozhodnutí č. 75, ročník 2001, časopisu Soudní judikatura, č. 7, str. 320 a následující).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že žalobce, který

z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení muselo být zastaveno,

na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v daném stádiu řízení náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 146 odst. 2 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2005

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru