Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 26/2020Usnesení NS ze dne 04.06.2020

HeslaDovolání
Příslušnost soudu mezinárodní
Smlouva o dílo
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.26.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

čl. 7 odst. 1 bod b Nařízení (ES) č. 1215/2012

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 2331/20


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 26/2020-155

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobkyně AITEC, s. r. o., IČO 25273892, se sídlem ve Vilémovicích 83, zastoupené Mgr. Lukášem Pechem, advokátem se sídlem v Praze1, Široká 117/22, proti žalované S. E. F., se sídlem XY, Francie, zastoupené JUDr. Otakarem Švorčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 1406/2, o zaplacení 51 000 EUR, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 123/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2019, č. j. 22 Co 1107/2019-118, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 772,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu došlým soudu dne 29. 5. 2017 domáhala proti žalované zaplacení částky 51 000 EUR s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 25. 7. 2014 uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovanou zhotovit dílo, tj. vanu na chemické procesy. Žalobkyně dílo vytvořila a následně je při závěrečné montáži nainstalovala v sídle žalované ve Francii. Žalobkyně žalované za zhotovené dílo vystavila fakturu znějící na částku 510 000 EUR. Žalovaná však žalobkyni na předmětnou fakturu uhradila toliko částku 459 000 EUR a dluží tak žalobkyni částku 51 000 EUR.

Okresní soud v Písku jako soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 5. 2019, č. j. 7 C 123/2017-93, zastavil řízení (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude žalobkyni z účtu Okresního soudu v Písku vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 54 856 Kč (výrok III).

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 8. 2019, č. j. 22 Co 1107/2019-118, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a III (výrok I usnesení odvolacího soudu), ve výroku II změnil výrok usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení 33 589,60 Kč (výrok II usnesení odvolacího soudu), a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 10 406 Kč (výrok III usnesení odvolacího soudu).

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

V otázce zneužití práva neobsahuje dovolání vymezení podmínek přípustnosti. Nejvyšší soud však již mnohokrát dovodil, že může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Nepostačuje ani tvrzení, že odvolací soud postupoval v rozporu s judikaturou soudu dovolacího, aniž by žalobkyně blíže specifikovala, kterou konkrétní judikaturu dovolacího soudu má na mysli. Dovolání tak v této části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyšší soud k němu proto nemohl v daném rozsahu přihlížet.

Na otázce oprávnění pana S. N. jednat jménem žalované napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. nestojí, neboť s ohledem na čl. 28 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), by soudy musely přezkoumat splnění podmínek mezinárodní příslušnosti i v případě, kdy by její nedostatek žalovaná nenamítla. Tato otázka tedy nemůže založit přípustnost podle § 237 o. s. ř., neboť na ní odvolací soud své rozhodnutí nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Otázka místa plnění závazku ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis rovněž přípustnost dovolání nezakládá, vyšel-li odvolací soud z toho, že jde (jak v případě smlouvy kupní, tak i smlouvy o dílo) o faktický koncept, jehož obsah je třeba vykládat nezávisle na obsahu právních řádů jednotlivých členských států, a že proto není rozhodné, kterým právem se má daný závazek řídit a není podstatné ani to, kdy a zda došlo k přechodu vlastnického práva k věci, jež měla být předmětem daného závazku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1941/2015, ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3098/2018, nebo ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2207/17).

Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

S ohledem na výsledek dovolacího řízení je žalobkyně povinna nahradit žalované náklady tohoto řízení vzniklé žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání (srov. § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 část věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř.), jež sestávají z odměny advokáta v částce 6 950 Kč [§ 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrady v částce 1 522,50 Kč [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 6. 2020

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru