Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2537/2019Usnesení NS ze dne 24.10.2019

HeslaDovolání
Přípustnost dovolání
Odpovědnost státu za škodu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2537.2019.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2537/2019-231

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce L. N., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Veronikou Grebeňovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 3072, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 36 C 186/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 3. 2019, č. j. 58 Co 189/2018-156, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřeně dlouhým řízením o návrhu na zvýšení výživného na jeho dceru, vedeným u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. P 183/2007 a posléze u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 47 Nc 117/2013.

Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. 36 C 186/2017-76, uložil žalované zaplatit žalobci částku 100 153 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 87 347 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že uložil žalované zaplatit žalobci částku 48 000 Kč s příslušenstvím a zamítl návrh žalobce, aby bylo žalované uloženo zaplatit mu částku dalších 52 153 Kč s příslušenstvím (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Otázka významu posuzovaného řízení pro žalobce nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k okolnostem, které domněnku zvýšeného významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce vyvrátily, jako například postavení žalobce v předmětném řízení, nebo skutečnost, že v inkriminovaných letech byl jen u tamního odvolacího soudu účastníkem několika desítek soudních řízení (srov. část IV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na vyřešení otázky, zda mají všichni účastníci jednoho řízení vůči státu stejný nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřeně dlouhém řízení, napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud totiž posuzoval výhradně újmu způsobenou žalobci, nikoli jinému účastníku téhož řízení.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nepřihlížel k námitce podjatosti vznesené v podání dovolatele ze dne 29. 8. 2019, neboť je z jejího obsahu zjevné, že jde nikoli o realizaci, ale o zneužití dovolatelova procesního práva, které proto nepožívá právní ochrany (§ 2 o. s. ř.).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 10. 2019

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru