Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2506/2020Usnesení NS ze dne 06.10.2020

HeslaOdpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ]
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2506.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2506/2020-280

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce B. C., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ondřejem Lakomým, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 2006/26, proti žalované České republice – Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem v Praze 8, Pod Sídlištěm 1800/9, o zaplacení částky 2 112 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 48/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2020, č. j. 17 Co 155/2019-262, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 15. 2. 2019, č. j. 6 C 48/2018-137, rozhodl tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 2 112 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 546 Kč a (výrok II).

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 1 478 Kč (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).

Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody, jež mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu příslušného katastrálního úřadu, který nezapsal existenci zástavního práva k pozemkům parc. č. XY, XY a XY na listu vlastnictví č. XY, pro obec a katastrální území XY (dále jen „předmětné pozemky“), které byly převedeny kupní smlouvou ze dne 11. 10. 1996 na obchodní společnost WAPA, spol. s r. o., po jejich oddělení z pozemku parc. č. XY.

Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalobce v souvislosti nabytím pohledávky jejím postoupením na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 31. 7. 2001 byl obeznámen s tím, že na předmětných nemovitostech vázne (pochybením katastrálního úřadu nezapsané) zástavní právo ve prospěch třetí osoby zajišťující pohledávku ve výši 96 422 400 Kč s příslušenstvím, tedy pohledávku, co do možnosti jejího uspokojení, zajištěnou zástavním právem s lepším pořadím. Žalobce se nemohl, bez ohledu na to, zda zástavní právo jiného věřitele k předmětným nemovitostem bylo v katastru nemovitostí vyznačeno či nikoli, při obvyklém sledu událostí, objektivně domoci uspokojení své pohledávky, neboť na předmětných pozemcích vázlo dřívější zástavní právo s lepším pořadím, a to k pohledávce, jež svou výší značně přesahovala hodnotu předmětu zástavy. Vztah příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou proto není na základě zjištěného skutkového stavu dán. Tento závěr, který však žalobce v dovolání kvalifikovaně nezpochybnil, byl sám o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby.

Na dalších žalobcem vymezených otázkách (týkajících se zejména vzniku odpovědnostního vztahu, existence a výše škody) rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl (nedostatek příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalované a vznikem škody), nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 10. 2020

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru