Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2504/2013Usnesení NS ze dne 15.10.2013

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2504.2013.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2504/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně EBUS CZ, s.r.o., identifikační číslo osoby 44 01 47 59, se sídlem v Brně, Zvěřinova 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 100/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2012, č. j. 58 Co 348/2012 – 88, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 6. 2012, č. j. 10 C 100/2012 – 83, jímž soud prvního stupně zastavil řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř. pro nedostatek podmínek řízení, který se nepodařilo odstranit.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně blíže neodůvodněné dovolání.

Nejvyšší soud České republiky v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, jakož i se zřetelem k nálezům Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, a ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz).

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání žalobkyně přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení z důvodu nesplnění podmínek řízení, usnesením ve věci samé není.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Dovolání žalobkyně proto Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, aniž považoval za nutné vyzývat žalobkyni k doplnění dovolání a ke zvolení si právního zástupce pro dovolací řízení.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 15. října 2013

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru