Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2452/2017Usnesení NS ze dne 14.09.2017

HeslaPřípustnost dovolání
Odpovědnost státu za škodu
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2452.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2452/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně JUDr. J. H., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 113/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, č. j. 72 Co 394/2016-106, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala jednak náhrady škody ve výši ušlého platu a náhrad soudce Ústavního soudu ve výši 3 942 000 Kč, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem žalované, jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 20 000 000 Kč, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 325/90. V části, v níž se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, byla žaloba pravomocně odmítnuta. Předmětem řízení tak zůstal pouze nárok na náhradu škody.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 5. 2016, č. j. 23 C 113/2013-92, zamítl žalobu o zaplacení částky 3 942 000 Kč (výrok I) a zavázal žalobkyni, aby zaplatila žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II).

Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně v plném rozsahu odvolání k Městskému soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“). Odvolací soud výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, jež prokázala své právnické vzdělání, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Otázka vymezení předmětu řízení nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud přihlédl k tomu, že žalobkyní byly v řízení uplatněny dva samostatné nároky. Zhodnocení, zda se jedná o samostatný nárok či nikoliv, přitom vychází z toho, zda jsou skutečnosti rozhodné pro posouzení opodstatněnosti dílčích nároků rozdílné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1244/2015), což byl právě řešený případ, neboť žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení a vedle něj rovněž nárok na náhradu škody odpovídající výši ušlého platu a náhrad soudce Ústavního soudu.

Ohledně dalších námitek, které jsou v dovolání uvedeny (neposkytnutí lhůty k vyjádření se k úkonu žalované, nepřijatelný rozsah porušení procesních práv žalobkyně), žalobkyně neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení soudu prvního stupně a soudu odvolacího nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Dovolání tak v části obsahující další námitky žalobkyně trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu nezbylo, než je v uvedené části odmítnout.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 14. 9. 2017

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru