Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2407/2004Usnesení NS ze dne 08.11.2005

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2407.2004.1
Dotčené předpisy

§ 484 odst. 2 předpisu č. 40/1964 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2407/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po O. Ch., za účasti: 1) J. Ch., zastoupeného advokátem, 2) Z. V., zastoupeného advokátkou, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn.

D 23/91, o dovolání Jiřího Chládka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne

10. června 2004, č. j. 18 Co 100/2003-331, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2004, č. j. 18 Co 100/2003-331, a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 2.5.2003, č.j. D 23/91-305, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Blansku k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 2.5.2003, č.j. D 23/91-305, Okresní soud v Blansku rozhodl, že veškeré dědictví po O. Ch., zemřelé dne 19.12.1990 (dále také jen „zůstavitelka“) specifikované ve výroku I. usnesení okresního soudu, včetně „zůstatkové hodnoty členského podílu ve Stavebním bytovém družstvu R. B. ve výši 24.349,- Kč“, nabývá pozůstalý manžel J. Ch. „s tím, že vyplatí“ pozůstalému synovi Z. V. částku ve výši 41.863,70 Kč, „a to tak, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení vyplatí pozůstalému synovi částku ve výši 20.000,- Kč, zbývající částku vyplatí po splátkách měsíčně ve výši 2.000,- Kč, počínaje druhým měsícem po právní moci usnesení, až do vyčerpání celé částky“ (výrok I.); nepřiznal J. Ch. osvobození od soudních poplatků (výrok II.); uložil J. Ch. a Z. V. uhradit na účet Okresního soudu v Blansku náklady řízení, které vznikly státu, a to každému ve výši 3.067,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.); rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notářky JUDr. L. P. (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Při vypořádání „zůstatkové hodnoty členského podílu ve Stavebním bytovém družstvu R. B.“ vycházel ze závěru, že „poz. syn má možnost bydlení, neboť vlastní nemovitost v katastrálním území V., kdežto poz. manžel jinou možnost bydlení nemá a v předmětném bytě v L. v současné době bydlí“. Při vypořádání movitých věcí vycházel soud „ze shodného návrhu účastníků, kdy jak poz. manžel, tak poz. syn navrhovali, aby movité věci nabyl J. Ch.“.

K odvolání Z. V. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10.6.2004, č.j. 18 Co 100/2003-331, usnesení soudu prvního stupně „ve výroku I.“ změnil tak, že pozůstalý manžel J. Ch. z dědictví nabývá věci a jiné majetkové hodnoty blíže specifikované ve výroku I. usnesení pod písmenem a pozůstalý syn Z. V. z dědictví nabývá „členský podíl zůstavitelky ve Stavebním bytovém družstvu R. B. v zůstatkové hodnotě 24.349,- Kč“ a „veškeré movité věci uvedené ve výroku I. usnesení soudu prvního stupně s výjimkou těch, které jsou tímto usnesením přikázány pozůstalému manželovi J. Ch.“ (výrok I.); „ve výrocích III., IV. a V.“ usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Vycházel především ze závěru, že „předmětem dědictví není ani družstevní byt, ani nájem (dříve užívání) družstevního bytu, ale členský podíl zůstavitelky ve stavebním bytovém družstvu“; že „rozhodnutí o nabytí tohoto členského podílu bez dalšího neřeší otázku, kdo bude dále oprávněn bydlet v družstevním bytě“; že „je třeba přihlížet také k tomu, že se zůstavitelka stala výlučnou členkou družstva podle § 180 odst. 2 o.z. (v původním znění) po úmrtí prvního manžela Z. V.“ a že „zásadě účelného využití věcí náležejících do dědictví odpovídá, aby členský podíl zůstavitelky v bytovém družstvu … připadl pozůstalému synovi Z. V.“.

Proti výroku I. tohoto usnesení odvolacího soudu podal J. Ch. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2001. Vyjadřuje nesouhlas se způsobem vypořádání zůstavitelčina majetku mezi dědice, především s tím, že on „splatil celkovou částku tzv. anuity váznoucí na tomto bytě“; že rozhodnutím odvolacího soudu „byl pozůstalý syn fakticky obohacen o částku nezanedbatelnou, laickým odhadem přesahující půl milionu korun, za kterou pak předmětný byt … může převést nebo prodat“; že napadené rozhodnutí ho „fakticky uvrhlo … do stavu bezdomovectví“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení

o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“)

a zůstavitelka O. Ch. zemřela dne 19.12.1990, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj., pokud se jedná o dovolací řízení, podle Občanského soudního řádu

ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas a že jde o usnesení, proti němuž je podle § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. dospěl

k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat (srov. čl. III bod 10 písm. b) zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, § 873 obč. zák. a čl. II bod 2 zákona č. 263/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád) podle právních předpisů, účinných ke dni smrti zůstavitelky, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů

č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb.,

č. 105/1990 Sb. a č. 116/1990 Sb. (dále jen \"obč. zák.\") a podle zákona č. 95/1963 Sb.,

o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění zákonů

č. 158/1969 Sb., č. 29/1978 Sb. a č. 134/1982 Sb. (dále též jen \"not. ř.\"); řízení však

od 1.1.1993 probíhá u soudu, který pověří notáře, aby jako soudní komisař provedl potřebné úkony.

Z uvedených zákonů (ve znění vyplývajícím ze shora uvedených právních předpisů) odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - při svém rozhodování vycházel. Se všemi jeho závěry, vyslovenými ve věci, však dovolací soud nesouhlasí.

Podle ustanovení § 483 obč. zák., nedojde-li k dohodě o vypořádání dědictví, provede vypořádání mezi dědici státní notářství (nyní soud).

V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu spisu - mezi účastníky (dědici J. Ch. a Z. V.) dohoda o vypořádání dědictví nebyla uzavřena. Soudy proto v souladu se zákonem přistoupily k vypořádání dědictví rozhodnutím.

Vypořádání dědictví se provede podle dědických podílů (srov. § 484 odst. 1 větu první obč. zák.). Při rozdělení dědictví mezi dědice zákon (§ 484 odst. 2 věta první obč. zák.) soudu ukládá, aby přihlédl \"k možnosti účelného využití věci v souladu se zájmy společnosti\". V ustanoveních § 484 odst. 2 větě druhé a třetí obč. zák. se uvádí možné

(v úvahu přicházející) způsoby rozdělení dědictví mezi dědice; jednotlivé věci nebo

i celé dědictví může převzít jeden z dědiců s tím, že dědická práva ostatních dědiců se uspokojí buď v penězích nebo ze zbývajícího dědictví, přičemž se vezme zřetel na dluhy převzaté jednotlivými dědici.

Při rozhodování této dědické věci vycházel odvolací soud ze závěru (závěry soudu v tomto směru dovolatel nenapadá), že dědické podíly obou dědiců zůstavitele,

tj. J. Ch. a Z. V., jsou stejné.

Dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávnost vypořádání dědictví

po zůstavitelce výhradně ve vztahu k výše uvedenému členskému podílu v bytovém družstvu.

Při vypořádání dědictví - má-li být provedeno v souladu se zákonem - lze zohlednit také to, jaká doba uplynula od smrti zůstavitele, a změny cen věcí a jiných majetkových hodnot, k nimž za tuto dobu došlo, jakož i to, jak je každý z dědiců případně schopen zajistit uspokojení dědických práv ostatních dědiců v penězích.

Obecným požadavkem, vztahujícím se k vypořádání dědictví podle ustanovení

§ 484 odst. 2 obč. zák., je sice vyřešení právních vztahů mezi dědici takovým způsobem, aby se předcházelo rozporům, k nimž by mohlo docházet při spoluvlastnictví k věcem, které vylučují nebo značně komplikují jejich užívání více subjekty, nebo tam, kde by se spoluvlastníky věci měli stát osoby, jejichž vztahy předurčují zásadní neshody při hospodaření se společnou věcí. Nelze však přesto vyloučit, že by požadavku účelného využití členského podílu v bytovém družstvu, se kterým souvisí užívání družstevního bytu, v souladu se zájmy společnosti neodpovídalo \"přikázání\" předmětného podílu dvěma nebo více dědicům, a to zejména za situace, kdy od smrti zůstavitele již uplynula dlouhá doba a judikatorní závěry se, ve vztahu k oceňování a vypořádání takového majetku, značně změnily (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.11.2002, sp.zn. 31 Cdo 2428/2000; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.9.2004, sp.zn. 30 Cdo 791/2004; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2004, sp.zn. 30 Cdo 1847/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61, ročník 2005). Protože se odvolací soud věcí z tohoto hlediska nezabýval, nebylo vypořádání dědictví ohledně předmětného členského podílu v bytovém družstvu provedeno v souladu s ustanovením § 484 odst. 2 obč. zák.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 1 část věty

za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvod, pro který bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu ve Blansku k dalšímu řízení

(§ 243b odst. 2 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu

i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. listopadu 2005

JUDr. Karel Podolka, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru