Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2387/2011Usnesení NS ze dne 26.04.2012

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2387.2011.1
Dotčené předpisy

§ 11násl. obč. zák.

§ 243 písm. b) o. s. ř.

§ 218 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2387/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce V. P., zastoupeného JUDr. Robertem Jonákem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, proti žalované České televizi, se sídlem v Praze 4, Kavčí hory, IČO 00027383, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 94/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2010, č.j. 1 Co 313/2009-94, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. března 2009, č.j. 37 C 94/2008-64, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaná uveřejnila na svých internetových stránkách omluvu ve znění uvedeném ve výroku, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci na náhradu nemajetkové újmy částku 20.000.000,- Kč podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. listopadu 2010, č.j. 1 Co 313/2009-94, rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud věc posoudil podle § 11násl. obč. zák., přičemž se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Stejně jako soud prvního stupně neshledal neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, neboť dovodil, že tvrzení uveřejněná v Jihomoravském večerníku byla pravdivá. Z toho důvodu nebylo podle odvolacího soudu namístě poskytnout žalobci požadovanou satisfakci, když nadto její relutární část byla promlčena.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 20. dubna 2011 včasné dovolání. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Domnívá se, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť je v něm posuzována otázka v judikatuře dovolacího soudu (údajně) jednotně neřešená. Podle názoru dovolatele soudy obou stupňů aplikovaly nesprávně příslušná ustanovení § 11násl. obč. zák., když se v odůvodnění svých rozhodnutí zaměřily na výklad pojmu pedofilie a efebofilie z pohledu lékařských slovníků, a zcela pominuly vlastní obsah reportáží, které vedle citací z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 1 T 117/2004, obsahovaly vlastní úvahy, názory a komentáře zpracovatele reportáže a jejich vyznění z hlediska ochrany osobnosti žalobce. Stejně tak soudy nesprávně zhodnotili část nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, když blíže nezdůvodnily problematiku promlčení z hlediska její podstaty. Žalobce v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22.12.2010, sp. zn. III. ÚS 1275/10, kterým byl zrušen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2010 sp. zn. 30 Cdo 3996/2008 a domnívá se, že za daného stavu je nutno vycházet z toho, že se právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích nepromlčuje.

Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřila žalovaná, která navrhla, aby podané dovolání bylo z důvodu absence tvrzeného zásadního právního významu jako nedůvodné odmítnuto, popř. zamítnuto.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a obč. zák.), konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) téhož zákona (současně se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012), neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 11 násl. obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 2004, sp.zn. 30 Cdo 179/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2011 sp.zn. 30 Cdo 1317/2009 apod.). S ohledem na skutečnost, že soudy obou stupňů nebyl dovozen neoprávněný zásah proti právu na ochranu osobnosti žalobce, je třeba úvahy odvolacího soudu týkající se otázky (současného) promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák. posuzovat jako připojené obiter dictum, které nemůže sloužit za základ úvahy o eventuální klasifikaci rozhodnutí jako majícího po právní stránce zásadní význam. Pokud žalobce případně uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), resp. dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k nim být při posouzení, zda je dovolání v této věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. dubna 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru