Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2365/2018Usnesení NS ze dne 31.03.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2365.2018.1
Dotčené předpisy

§ 9 odst. 3 předpisu č. 549/1991 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2365/2018-136

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. Š., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 158/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 2. 2018, č. j. 27 Co 419/2017-112, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žalobce je povinen ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 26 500 Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti státu za újmu vzniklou v důsledku nezákonných rozhodnutí vydaných ve správním řízení vedeném před Magistrátem města Pardubic pod č. j. OSA/P-300/13-DP/2k. Žalobce požadoval jednak náhradu škody ve výši 1 500 Kč s příslušenstvím, jednak omluvu a peněžité zadostiučinění ve výši 25 000 Kč s příslušenstvím za vzniklou nemajetkovou újmu. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně požadavku na náhradu škody ve výši 1 500 Kč a ohledně peněžitého zadostiučinění co do částky 12 500 Kč.

Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 9. 2017, č. j. 9 C 158/2016-80, zastavil řízení co do částky 14 000 Kč (výrok I), uložil žalované zaslat žalobci omluvu, jejíž formu a znění stanovil (výrok II), uložil žalované zaplatit žalobci částku 12 500 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok III) a zamítl žalobu v části, v níž žalobce požadoval, aby omluva byla zveřejněna na „oficiálních stránkách“ žalované (výrok IV), jakož i v části, v níž žalobce požadoval zaplacení příslušenství z částky 14 000 Kč (výrok V), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI).

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III a VI tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Žalobce napadl dovoláním výrok I rozsudku odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud změnil výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Dovolací soud po zjištění, že dovolatel nesplnil svou poplatkovou povinnost, která mu vznikla podáním dovolání [§ 2 odst. 5, § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. VI zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „ZOSP“], postupoval v souladu s § 9 odst. 2 ZOSP, vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku ve výši 14 000 Kč [s ohledem na skutečnost, že předmětem dovolacího řízení je požadavek žalobce jednak na omluvu a jednak na peněžité zadostiučinění srov. položku 23 bodu 1. písm. d) a bodu 7. Sazebníku soudních poplatků ZOSP] a určil mu k zaplacení 15denní lhůtu počítanou od doručení výzvy (usnesení) k zaplacení soudního poplatku.

Výzva k zaplacení soudního poplatku byla zástupci dovolatele doručena dne 9. 3. 2020 a lhůta k zaplacení soudního poplatku tak marně uplynula dne 24. 3. 2020. Jelikož k případnému zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží a dovolatel byl poučen o následcích nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, je jedinou možnou procesní reakcí na nezaplacení soudního poplatku zastavení dovolacího řízení (§ 9 odst. 3 ZOSP).

Pro úplnost lze dodat, že Ústavní soud se opakovaně zabýval souladem novelizace zákona o soudních poplatcích provedené zákonem č. 296/2017 Sb. a účinné od 30. 9. 2017, přičemž zavedení poplatkové povinnosti za dovolací řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem shledal (na rozdíl od poplatkové povinnosti za odvolací řízení) ústavně konformním (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. I. ÚS 675/19).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 3. 2020

Mgr. Hynek Zoubek

pověřený člen senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru