Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2271/2019Usnesení NS ze dne 10.03.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Přerušení řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2271.2019.1
Dotčené předpisy

§ 243c o. s. ř.

§ 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2271/2019-248

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Pharmedex s.r.o., identifikační číslo osoby 27151387, se sídlem v Praze 9, Lisabonská 799/8, zastoupené JUDr. Radimem Charvátem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Brně, Koliště 1965/13, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 136/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2019, č. j. 23 Co 34/2019-222, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení na žalované domáhá náhrady škody spočívající v ušlém zisku ve výši 4 619 100,46 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout v důsledku vydání rozsudku pro uznání ze dne 23. 3. 2012, č. j. 10 Cm 13/2010-233, který byl posléze jako pravomocný zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu. Řízení v posuzované věci dosud nebylo skončeno.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 9. 2018, č. j. 31 C 136/2017-194, přerušil vedené kompenzační řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Cm 13/2010.

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soud prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Otázka, zda posouzení nároku na náhradu škody z titulu nezákonného rozsudku pro uznání ze dne 23. 3. 2012, č. j. 10 Cm 13/2010-233, je podmíněno výsledkem řízení vedeného pod sp. zn. 10 Cm 13/2010, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje usnesení odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 338/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1954/2019). Výsledek řízení vedeného pod sp. zn. 10 Cm 13/2010 proto může být relevantní jednak pro posouzení vzniku tvrzené škody, jednak z hlediska posouzení příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou, a to zásadně s přihlédnutím k tomu, jak je žalobkyní škoda a příčinná souvislost konstruována.

Rovněž otázka přerušení tohoto kompenzačního řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do pravomocného skončení posuzovaného řízení, vedeného pod sp. zn. 10 Cm 13/2010, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, přihlédl-li k tomu, že v daném případě okolnosti projednávané věci, konkrétně spočívající v posouzení nároku na odškodnění ve vztahu k výsledku řízení vedeného pod sp. zn. 10 Cm 13/2010, přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. odůvodňovaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1917/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5283/2014). K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti, tedy pokud by např. soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které by byly zjevně irelevantní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1658/2016), což ovšem není případ projednávané věci.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 3. 2020

JUDr. Bohumil Dvořák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru