Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2237/2020Usnesení NS ze dne 20.07.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2237.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2237/2020-93

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce B. V., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 3 015 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 76/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019, č. j. 15 Co 491/2019-84, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 5. 2019, č. j. 42 C 76/2015-78, zastavil blíže specifikované odvolací řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce již dříve v této věci požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti bylo negativně rozhodnuto pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 9. 2015, č. j. 42 C 76/2015-10. Dalším usnesením téhož soudu ze dne 19. 6. 2018, č. j. 42 C 76/2015-60, byl zamítnut návrh žalobce, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, toto usnesení bylo k odvolání žalobce jako věcně správné potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 15 Co 462/2018-69. Obdobně bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 2. 2020, č. j. 42 C 76/2015-86, pravomocně rozhodnuto tak, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků za podané dovolání (výrok I) a nebyl mu, rovněž pro dovolací řízení, ustanoven k ochraně zájmů zástupce z řad advokátů (výrok II).

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.

Ačkoli žalobce nebyl vyzván, aby si pro podání dovolání proti napadenému usnesení zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, je nutno konstatovat, že z rozhodovací činnosti je dovolacímu soudu známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván, a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a že poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 7. 2020

JUDr. David Vláčil

pověřený člen senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru