Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2194/2017Usnesení NS ze dne 14.09.2017

HeslaPřípustnost dovolání
Účastníci řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2194.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2194/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Herba Vitae s.r.o., identifikační číslo osoby 26247763, se sídlem v Praze 2, Bělehradská 568/92, zastoupené Mgr. Petrem Břečkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Chlumova 1436/3, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 74/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2016, č. j. 29 Co 354/2016-48, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení částky 2 238 370 Kč s příslušenstvím jako náhrady skutečné škody (v částce 238 370 Kč s příslušenstvím) a škody v podobě ušlého zisku (v částce 2 000 000 Kč s příslušenstvím), jež jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Celního úřadu pro hlavní město Prahu.

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 6. 2016, č. j. 18 C 74/2015-29, žalobu o zaplacení částky 238 370 Kč a 2 000 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výroky I a II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního soudu a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém jeho rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 a č. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.

Otázka, zda nesprávný úřední postup celního orgánu může spočívat v tom, že nejednal s žalobkyní jako s účastníkem řízení o zajištění vybraných výrobků, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že případné nesprávné posouzení podmínek účastenství v řízení se projeví v obsahu rozhodnutí ve věci samé, a může být tedy zvažováno jedině z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 40/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5223/2014).

Jestliže žalobkyně zpochybňuje postup celního orgánu tvrzením, že byla v době zajištění zboží jeho vlastníkem, a tím jí vzniklo právo účasti v daném řízení, jde o námitku směřující proti správnosti rozhodnutí o zajištění zboží vydané správním orgánem, kterou lze při skutečném pochybení uplatnit cestou řádných opravných prostředků v rámci daného řízení, což však žalobkyně v posuzovaném případě neučinila. Podání trestního oznámení na pracovníky celní správy takovýto opravným prostředkem není. Uvedená námitka tak přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. rovněž nemůže založit.

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá konečně ani odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, které se týká otázky nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, a na řešenou věc proto nedopadá, když celním orgánem bylo o zajištění vybraných výrobků rozhodnuto již dne 13. 11. 2014, jak se podává ze skutkových zjištění soudů obou stupňů.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Výše náhrady nákladů řízení je dána výší paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015), jež činí 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 14. září 2017

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru