Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2191/2005Usnesení NS ze dne 26.09.2005

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2191.2005.1
Dotčené předpisy

§ 244 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 1 předpisu č. 265/1992 Sb.

§ 7 předpisu č. 265/1992 Sb.

§ 8 předpisu č. 265/1992 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2191/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce: Státní léčebné lázně B., s. p., zastoupeného advokátem,

za účasti České republiky - Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, Katastrální úřad pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště v Š., o zrušení záznamu v katastru nemovitostí a o vydání předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 72/2004,

o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. března 2005, č. j. 1 Co 51/2005 -19, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou podle § 244 a násl. o. s. ř. domáhal vydání rozsudku, na základě kterého by došlo ke zrušení záznamu v katastru nemovitostí na LV č. 1801, provedeného Českou republikou - Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, katastrálním pracovištěm v Š., oznámeným dne 2. 6. 2004. Dále se domáhal vydání předběžného opatření podle § 38 s. ř. s., kterým by F. P., MUDr. Z. P.,

Mgr. M. P. st. a Mgr. M. P. ml. byla zakázána jakákoliv dispozice s nemovitostmi zapsanými na LV č. 1995 pro k. ú. B., obec B.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 8. 2004, č. j. 23 C 72/2004 - 5, žalobu odmítl, návrh žalobce na vydání předběžného opatření zamítl a rozhodl

o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že záznam změny vlastnictví provedl katastrální úřad na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu v Š. ze dne 6. 4. 2004, č. j. 299,306/1811/2004/14, které podle údajů na LV nabylo právní moci dne

19. 4. 2004. S poukazem na ust. § 1, 7 a 8 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, dospěl k závěru, že záznam v katastru nemovitostí nelze napadnout žalobou podle § 244 a násl. o. s. ř., neboť při provedení záznamu se nevydává správní rozhodnutí a

na záznam se nevztahuje správní řád. Záznam v katastru nemovitostí je úkonem katastrálního úřadu, jehož povinností je posoudit, zda a do jaké míry předložené listiny potvrzují existenci právních vztahů a zda jsou podle ust. § 7 cit. zákona způsobilé k provedení záznamu. Žalobu proto pro nepřípustnost podle § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl; návrh na nařízení předběžného opatření soud zamítl s odůvodněním, že podle části páté o. s. ř. je soud oprávněn rozhodovat o žalobách ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (správním orgánem), a podle § 248 o. s .ř. o návrhu

na odklad vykonatelnosti rozhodnutí správního orgánu nebo o odkladu právní moci rozhodnutí správního orgánu a nikoliv o předběžném opatření, navíc osobám, které nejsou účastníky řízení.

K odvolání žalobce proti výroku o zamítnutí žaloby a o nákladech řízení Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 3. 2005, č. j. 1 Co 51/2005 - 19, usnesení soudu prvního stupně v napadené části potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že záznam v katastru nemovitostí nelze napadnout žalobou podle ust. § 244 a násl. o. s. ř.; je proto správný jeho závěr, jestliže žalobu podle § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl. V daném případě totiž nejde o to, že by katastrální úřad jako orgán moci výkonné rozhodl podle zvláštního zákona (zák. č. 265/19092 Sb., ve znění pozdějších předpisů), neboť nejde

o rozhodnutí, ale o úkon, který nepřivodil vznik, změnu nebo zánik práva. Katastrální úřad ve správním řízení rozhoduje jen o vkladu práva (§ 3 - 6 cit. zákona), záznamy a poznámky jsou jen úkony, nikoliv rozhodnutí katastrálního úřadu, které navíc ani povahu rozhodnutí mít nemohou, když nemají žádný vliv na vznik, změnu nebo zánik práva (§ 7, 8, 14 odst. 2 a 3 cit. zákona).

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Soudům obou stupňů vytýká, že rozhodly nesprávně a na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a že se nezabývaly ust. § 3 zák. č. 265/1992 Sb. Nesouhlasí s jejich názorem, že záznam nevykazuje znaky správního rozhodnutí, neboť taková interpretace odporuje ust. § 2 odst. 3 cit. zákona. Poukazuje na ust. § 2 odst. 2 cit. zákona, podle kterého práva uvedená v § 1 odst. 1 vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru. Je tedy zřejmé, že zápis do katastru nemovitostí není jen administrativní formalitou, ale že má závažné konstitutivní účinky a rozhoduje o vlastnictví k majetku. Takto závažný zásah do vlastnictví není možné provádět jiným způsobem než rozhodnutím. Žalobce má tedy právo domáhat se u soudu kontroly, zda jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny nebylo porušeno, a soud je povinen toto jeho tvrzení posoudit (čl. 36 Listiny). Dovolatel je přesvědčen o tom, že katastrální úřad, ač k tomu neměl oprávnění, jej svým rozhodnutím zbavil majetku tím, že podle ust. § 2 odst. 2 cit. zákona provedl svým rozhodnutím a o své vůli záměnu vlastníků nemovitostí, aniž rozhodnutím pozemkového úřadu bylo stanoveno, že majetek se mu jakýmkoliv způsobem odebírá. Má za to, že bylo povinností katastrálního úřadu použít ust. § 37 odst. 3 vyhl.

č. 190/1996 Sb., a skutečnost, že na pozemky bylo doručeno víc listin svědčících

o vlastnictví různých osob, vyjádřit duplicitním zápisem o vlastnictví, a nikoliv provést změnu vlastnictví. Rozhodnutí Pozemkového úřadu v Š. ze dne 6. 4. 2004, č. j. 299,306/1811/2004/14, totiž neobsahuje žádné prohlášení o tom, že vlastnictví původních vlastníků se vyvlastňuje či se jim vlastnictví odebírá nebo omezuje. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, a že je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, dospěl po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že dovolání není důvodné.

Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

Podle § 1 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb., o zápisem vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, k nemovitostem evidovaným

v katastru nemovitostí České republiky (dále jen \"katastr\") se zapisuje vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva. Podle odst. 2 tohoto ustanovení do katastru se zapisují i další práva, pokud tak stanoví zvláštní zákon. Podle odst. 3 tohoto ustanovení zápisem se rozumí vklad (§ 2), záznam (§ 7), poznámka (§ 9) nebo jejich výmaz. Podle odst. 4 tohoto ustanovení zápisy mají právní a evidenční účinky podle tohoto zákona.

Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona práva uvedená v § 1 odst. 1, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora

na veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním, se zapisují záznamem údajů na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy, do katastru. Práva, která se do katastru zapisují podle § 1 odst. 2 na základě zvláštního zákona, se zapisují způsobem obdobným záznamu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení listiny vyhotovené státními orgány a jiné listiny podle odstavce 1 zasílají jejich zhotovitelé katastrálnímu úřadu k provedení záznamu do katastru ve lhůtě do 30 dnů ode dne jejich pravomoci nebo do 30 dnů ode dne jejich vyhotovení.

Podle § 8 odst. 1 cit. zákona katastrální úřad zjistí, zda je předložená listina bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, je-li listina vyhotovena státním orgánem nebo jiná listina způsobilá

k vykonání záznamu, provede katastrální úřad zápis do katastru, jinak vrátí listinu tomu, kdo ji vyhotovil.

Citované ustanovení § 7 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zakotvuje evidenční systém, který se vztahuje na právní vztahy, jejichž vznik, změna nebo zánik závisí na skutečnosti, na které katastrální úřady nemohou mít vliv. Záznam má pouze deklaratorní (evidenční) účinky, což znamená, že se jim zapisují do katastru práva, které vznikla, změnila se nebo zanikla nezávisle na provedení záznamu, tj. nezávisle na činnosti katastrálního úřadu. Jejich existence nezávisí na tom, jestli jsou zapsána do katastru či nikoliv. Záznam v žádném případě nemá pravotvorné (konstitutivní) účinky.

Na provedení záznamu se nevztahuje správní řád, který se vztahuje na řízení

o povolení vkladu. Při provedení záznamu se nevydává žádné rozhodnutí; katastrální úřad je pouze oprávněn zjistit, zda předložená listina je bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností. V případě, že listina vyhovuje těmto požadavkům, katastrální úřad záznam provede. Nemá však zákonnou možnost zkoumat listinu předloženou k provedení záznamu z jiných hledisek než je stanoveno v § 8 odst. 1 cit. zákona. Na základě pravomocného rozhodnutí správního orgánu nebo soudu (nejedná-li se o nicotný právní akt), které nemá vady uvedené v § 8 odst. 1 cit. zákona, je katastrální úřad povinen záznam provést.

Problematikou, zda se na záznam vztahuje správní řád, se zabýval i Ústavní soud, který zcela jednoznačně zastává názor, že na provedení záznamu se správní řád nevztahuje (srov. např. nález ze 7. 4. 1998, sp. zn. II. ÚS 315/98, event. nález z 3. 5. 1999, sp. zn. ÚS 43/99).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání není důvodné a že je správný závěr odvolacího soudu, jestliže usnesení soudu prvního stupně, jímž žaloba byla

pro nepřípustnost odmítnuta [§ 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř.], podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 2 část věty před středníkem a odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 245 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem

na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a dalšímu účastníkovi řízení v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2005

JUDr. Olga Puškinová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru