Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2159/2002Usnesení NS ze dne 27.11.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.2159.2002.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2159/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci navrhovatele Z. P., zastoupeného advokátem, proti České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), o částečný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 43 Ca 86/2001, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2001, č.j. 1 Cao 167/2001-47, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatele potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. června 2001, č.j. 43 Ca 86/2001-26, jímž bylo k opravnému prostředku navrhovatele potvrzeno rozhodnutí ČSSZ ze dne 5.2.2001, č. 510 217 302, kterým byla navrhovateli podle § 53 zákona č. 582/1991 Sb. od 2.3.2001 zastavena výplata částečného invalidního důchodu s odůvodněním, že se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu, který ani v odvolacím řízení nedoznal změny, a vyvodil z něho i správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. okresní správy sociálního zabezpečení posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách. Za tím účelem svými lékaři posuzují m.j. i plnou nebo částečnou invaliditu. Podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení okresní správy sociálního zabezpečení kontrolní lékařskou prohlídku uskuteční v době určené při předchozím jednání lékaře okresní správy sociálního zabezpečení. Podle odst. 10 cit. ustanovení při posuzování plné a částečné invalidity musí lékaři okresní správy sociálního zabezpečení vycházet z lékařských zpráv a posudků vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu občanů. Podle § 1 vyhlášky č. 182/1991 Sb. vyhotovuje zdravotnickou dokumentaci pro posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti ošetřující lékař posuzovaného občana na základě vlastního vyšetření a lékařských zpráv pořízených odbornými lékaři. Lékař okresní správy sociálního zabezpečení pak kontroluje správnost a úplnost zdravotnické dokumentace, seznamuje občana s výsledkem posouzení, včetně poučení o dalším postupu. Podle § 53 odst. 2 cit. zákona příjemce dávky důchodového pojištění podmíněné nepříznivým zdravotním stavem, který byl vyzván orgánem sociálního zabezpečení podle § 12, aby se podrobil vyšetření zdravotního stavu, popř. jinému odbornému vyšetření, je povinen této výzvě vyhovět. V odst. 4 se pak stanoví, že při nesplnění této povinnosti může být výplata z důchodového pojištění zastavena, jestliže příjemce dávky byl ve výzvě na tento následek upozorněn.

V projednávané věci bylo prokázáno, že navrhovatel byl vyzván okresní správou sociálního zabezpečení výzvou ze dne 24.10.2000, aby se neprodleně podrobil jako poživatel částečného invalidního důchodu lékařské prohlídce. V příloze mu byl zaslán formulář, který měl předat ošetřujícímu lékaři a vyplněný vrátit Okresní správě sociálního zabezpečení v B. nejpozději do 8.11.2000; současně byl upozorněn na následky neuposlechnutí této výzvy postižením podle § 53 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb. Výzvu, určenou k doručení do vlastních rukou, navrhovatel vyzvedl na poště dne 10.11.2000, když zásilka po neúspěšné výzvě ze dne 27.10.2000 byla uložena na poště L. dne 30.10.2000. Vzhledem k tomu, že na výzvu navrhovatel nereagoval, byla mu Okresní správou sociálního zabezpečení v B. zaslána urgence ze dne 4.1.2001. Zásilka byla rovněž uložena na poště L. dne 8.1.2001 a navrhovatel si ji vyzvedl dne 19.1.2001, tedy opět po lhůtě stanovené ke splnění povinnosti vrátit ošetřujícím lékařem vyplněný formulář dnem 18.1.2001. Ani na tuto další výzvu (urgenci) navrhovatel nereagoval, kontrolní lékařské prohlídce se nepodrobil a řádně vyplněný formulář ošetřujícím lékařem okresní správě sociálního zabezpečení nevrátil. Navrhovatel tudíž nesplnil ani v dodatečně stanovené lhůtě do 18.1.2001 a ani později uloženou mu povinnost podrobit se vyšetření zdravotního stavu pro účely kontrolní lékařské prohlídky a posouzení jeho částečné invalidity, přestože byl upozorněn (a to již v první výzvě ze dne 24.10.2000) na možnost zastavení výplaty důchodu při nesplnění uložené povinnosti. Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení B. proto právem podal dne 25.1.2001 návrh na zastavení výplaty dávek a ČSSZ přezkoumávaným rozhodnutím tento návrh v souladu s § 53 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb. realizovala.

Navrhovatelovy námitky, že obě zaslané výzvy obdržel opožděně, ani odvolací soud neakceptoval, neboť od prvé výzvy až po lhůtu v další výzvě měl navrhovatel dostatek času a prostoru ke splnění uložené povinnosti. Navíc s poukazem na správnost odůvodnění již v rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud uvedl, že platí i ve správním řízení pravidla pro doručování písemností, vyjádřená při doručování do vlastních rukou v § 24 odst. 2 správního řádu, tedy i institut tzv. náhradního doručení, podle něhož nebyl-li adresát takové písemnosti zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, pak pokud si nevyzvedne uloženou zásilku do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Odvolací soud proto uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, jestliže přezkoumávané rozhodnutí ČSSZ jako vydané v souladu se zákonem potvrdil, a napadený rozsudek z vyložených důvodů jako věcně správný podle § 219 a § 250s odst. 3 o.s.ř. potvrdil.

V podaném dovolání, jehož přípustnost spatřuje v § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. v tom, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tedy že mu žádný ze soudů neumožnil seznámit se s obsahem spisu přes jeho opakované žádosti, čímž mu nebylo umožněno v dostatečném časovém předstihu se připravit na jednání, jakož se i podrobně seznámit s obsahem protokolů pořízených při jednání v případě, kdy se jich ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit, a že žádný ze soudů nevzal na zřetel, že pro svůj zdravotní stav není schopen se dostavit k jednání, ač na to opakovaně upozorňoval a tím mu bylo znemožněno vyjadřovat se k průběhu řízení a skutečnostem uvedeným ve zdůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze, dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud shledal, že včasné dovolání navrhovatele proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu vykazuje formální i obsahové náležitosti ve smyslu ust. § 241a odst. 1 o. s. ř. včetně povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 o.s.ř.). Zabýval se proto posouzením přípustnosti dovolání (§ 236 o.s.ř.).

Dovolání směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který byl prvním rozsudkem ve věci. Z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přichází v úvahu písm. c) o. s. ř., podle něhož dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle odst. 3 cit. ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud sám posoudí, zda napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, či nikoli. V případě kladného závěru o této otázce, aniž by vydával rozhodnutí, že dovolání je přípustné, přezkoumá rozsudek odvolacího soudu na základě podaného dovolání a v rozsahu jím vymezeného důvodu (§ 242 odst. 1, § 241a odst. 2 o. s. ř.), jímž se zřetelem k oprávněnosti dovolání ve smyslu ust. § 237 o. s. ř. může být nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., případně důvod upravený v ust. § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a o dovolání rozhodne.

Výhrady formulované dovolatelem ve vazbě na § 241a odst. 2 o. s. ř. mohou být ovšem uvažovány z pohledu dovolacích důvodů pouze za předpokladu, že dovolání je přípustné; samy o sobě však přípustnost dovolání nezakládají. To platí i ve vztahu k důvodu uvedenému v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., založeném na vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Z toho, co již bylo vyloženo, plyne, že přípustnost dovolání může být dána jen tehdy, jestliže napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). O takové rozhodnutí by přitom šlo zejména tehdy, jestliže odvolací soud řešil právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena vůbec nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, přičemž v rozhodnutí řešená právní otázka má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci, tj. v tomto jednotlivém případě, nýbrž z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (tj. pro jejich judikaturu), nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

O takový případ se v souzené věci nejedná. Odvolací soud tu neřešil otázku zásadního právního významu ve vyloženém smyslu (dovolatel ji v podaném dovolání ostatně ani neformuluje). Předpoklady pro závěr o přípustnosti dovolání v posuzované věci ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolací soud neshledal, proto dovolání navrhovatele jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 151 odst. 1, 2, § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ČSSZ v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2002

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru