Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 2148/2017Usnesení NS ze dne 14.09.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2148.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241b odst. 2 o. s. ř.

§ 104 odst. 2 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 3275/17
soudce zpravodaj JUDr. Jaroslav Fenyk


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 2148/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M, v právní věci žalobce P. B., proti žalované Mgr. D. V., komisařce Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, se sídlem v Pardubicích, Na spravedlnosti 2516, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, pod sp. zn. 50 C 30/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2017, č. j. 3 Co 19/2017-120, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Žalobce se domáhá žalobou ochrany osobnosti za tvrzený neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, který spatřuje v postupu žalované, jako komisařky Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje.

Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. července 2016, č. j. 3 Co 11/2016-84, potvrdil usnesení Krajského soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 9. listopadu 2015, č. j. 50 C 30/2013-69, kterým soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalobce proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem a požádal, aby řízení nebylo zastaveno a aby mu soud ustanovil zástupce z řad advokátů.

Usnesením ze dne 4. října 2016, č. j. 50 C 30/2013-91, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupce – advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, a to ve lhůtě 14 dnů. V opačném případě Nejvyšší soud řízení zastaví.

Přípisem ze dne 11. října 2016 požádal žalobce opětovně o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Odvolací soud usnesením ze dne 14. března 2017, č. j. 3 Co 19/2017-120, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. února 2017, č. j. 50 C 30/2013-110, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, a to z důvodu zřejmě bezúspěšně uplatňovaného práva.

Poté žalobce přípisem ze dne 31. března 2017 požádal opět o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Při projednání dovolání žalobce proti usnesení Vrchnímu soudu v Praze ze dne 14. března 2017, č. j. 3 Co 19/2017-120, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.

Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.

Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.

Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).

Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).

V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když žalobce uplatňuje svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo (srov. § 138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy se domáhá ochrany osobnosti za tvrzený zásah do svých osobnostních práv proti pasivně nelegitimované žalované v souvislosti s jejím postupem jako policejní komisařky (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 690/2013). Za této situace proto odvolací soud opodstatněně vyhodnotil žalobu v dané věci jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje.

V situaci, kdy sám Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. září 2017

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru