Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1989/2017Usnesení NS ze dne 25.10.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1989.2017.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1989/2017-171

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Š. S., zastoupeného JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 997/15, proti žalované K. D., zastoupené Mgr. Jiřím Slavíkem, advokátem se sídlem v v Praze 5, Zborovská 49, o 50 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodní soud pro Prahu 6 sp. zn. 20 C 47/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 54 Co 331/2016-151, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Slavíka, zástupce žalované.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem v záhlaví uvedeným (dále také jen „napadený rozsudek“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 jako soudu prvního stupně ze dne 1. 6. 2016, č. j. 20 C 47/2014-123, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soud prvního stupně tímto svým (v pořadí druhým) rozsudkem zamítl žalobu, kterou žalobce uplatňoval nárok na zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Tento nárok žalobce odůvodňoval následovně: Žalovaná jako zubní lékařka při extrakci žalobcova zubu dne 2. 8. 2011 poškodila žalobci sousední zub. Z toho důvodu trpěl žalobce i po zákroku nesnesitelnou bolestí, a to po dobu více než jednoho měsíce (do ošetření u jiného lékaře MUDr. Imricha Bajzy dne 12. 9. 2011), což způsobilo jeho vysoce podrážděné a nepříjemné chování vůči matce a přátelům. Tohoto pro něj neobvyklého jednání nyní lituje, stydí se za ně a pociťuje je jako újmu. Nejvíce byl zasažen vztah žalobce a jeho matky, která byla v té době odkázána na žalobcovu celodenní péči. Došlo tak k intenzivnímu zásahu do osobnostní sféry žalobce. Žalovaná na své pochybení adekvátně nereagovala a o nápravu nejevila zájem. Žalovaná způsobila žalobci újmu na zdraví, v důsledku jejího jednání došlo k narušení soukromého a rodinného života žalobce a byla značně ohrožena jeho vážnost ve společnosti, neboť jeho podrážděné chování vyvolané žalovanou narušilo jeho společenské vztahy.

Soud prvního stupně aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také jen „obč. zák.“), vzhledem k tomu, že k lékařskému ošetření, z nějž měla žalobci vzniknout újma, došlo za účinnosti tohoto zákona. Soud prvního stupně dovodil, že nárok uplatněný žalobou není bolestným, neboť žalobce opakovaně uvedl, že bolestné nepožaduje. Soud prvního stupně tedy vyšel z § 11 a násl. obč. zák. týkajícího se ochrany osobnosti, přičemž uzavřel, že z žádného žalobcova tvrzení nevyplývá, že by došlo k zásahu do jeho osobnostních práv či k jejich trvalému narušení. Situace, k níž po ošetření žalobce došlo, je situací běžnou, která vzhledem ke své závažnosti nepředstavuje zásah do žalobcovy osobnosti ve smyslu § 11 obč. zák.

Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, přičemž plně odkázal na odůvodnění tohoto rozsudku. Zdůraznil zejména, že není důvod posuzovat věc podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s ohledem na jeho § 3079 odst. 2, neboť zde nejsou dány mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele předvídané touto normou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, které však není přípustné.

Dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).

Žalobcův argument obsažený v dovolání, podle něhož je toto dovolání přípustné, neboť jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, není správný.

K ošetření žalobce žalovanou, z něhož měla žalobci vzniknout újma, došlo dne 2. 8. 2011. Tedy vztah žalobce coby pacienta a žalované coby lékaře se posoudí dle právních norem účinných k tomuto datu. V prvé řadě se tak v souvislostech projednávané věci (kdy mělo dojít ke vzniku nemajetkové újmy v důsledku nesprávně poskytnuté zdravotní péče) uplatní ius cogens zák. č. 20/1966 Sb., zákona o péči o zdraví lidu (zejm. jeho ustanovení § 11 a násl. vztahující se k poskytování zdravotní péče), a dále ustanovení zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, týkající se ochrany osobnosti (§ 11 a násl.) popřípadě odpovědnosti za škodu (§ 415 a násl.).

Nyní zmíněný zákonný rámec relevantní pro posouzení projednávané věci neobsahuje žádná zvláštní ustanovení vztahující se ke spotřebiteli a jeho ochraně. Předmětem řízení není plnění ze smlouvy, avšak nárok pacienta vzniklý v souvislosti s tvrzeným non lege artis postupem lékaře. Proto je i v této věci uplatnitelná judikatura Nejvyššího soudu reprezentovaná např. usnesením ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2376/2014, nebo usnesením ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3180/2014, v níž Nejvyšší soud ve srovnatelných případech dovodil, že pakliže nejde o plnění ze spotřebitelské smlouvy avšak o nároky plynoucí přímo ze zákona, nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, jak to má na mysli § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Vzhledem k nyní uvedenému bylo žalobcovo dovolání Nejvyšším soudem odmítnuto postupem dle § 243c odst. 1 věta první o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 243b, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto. Účelně vynaložené náklady žalované sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) dle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a), a § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve výši 3 100 Kč, dále z paušálu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a z náhrady za 21 % DPH z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o.s.ř. a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 4 114 Kč.

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně 25. října 2017

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru