Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1969/2004Usnesení NS ze dne 30.06.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1969.2004.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 104 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1969/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně P. P., zastoupené advokátkou proti žalovaným 1) P. f. ČR, 2) Městu H. u A., 3) K. s. a ú. s., 4) obchodní společnosti CH. Ch., a.s., 5) Z. P., 6) J N., 7) J. N., 8) K. S., 9) J. R., 10) V. S., 11) H. V., 12) J. T., 13) J. V., 14) V. V., 15) J. K., 16) H. D., 17) V. K., 18) P. Š., 19) obchodní společnosti G., s.r.o., 20) Z. v. s., 21) L. ČR s.p., 22) I. K. a 23) Z. K., o přezkoumání rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 402/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne

12. května 2004, č.j. 11 Co 378/2004-41, takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. května 2004, č.j. 11 Co 378/2004-41, a usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 5. prosince 2003, č.j. 15 C 402/2003-9, se zrušují a řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 5. prosince 2003, č.j. 15 C 402/2003-9, zastavil řízení o přezkum rozhodnutí Okresního úřadu v Ch. - Okresního pozemkového úřadu ze dne 7. března 2001, č.j. PÚ/574/01-202 a Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 17. září 2001, č.j. 19414/01-5010/Ži, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. května 2004, č.j. 11 Co 378/2004-41, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud v tomto případě vycházel především z ustanovení § 83 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.) ve spojení s ustanovením § 104 odst. 1 téhož zákona. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo, že soudy obou stupňů přihlédly ke skutečnosti, že v téže věci již dříve byla podána žaloba žalobkyní u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 C 21/2003. Proto bylo rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzeno.

Uvedené usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci, přičemž zástupkyni žalobkyně bylo doručeno dne 27. května 2004.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 28. června 2004 včasné dovolání, v němž vyslovuje nesouhlas s tímto rozhodnutím. Žádá proto, aby toto rozhodnutí, případně též usnesení soudu prvního stupně, bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolací soud uvážil, že dovolání v této věci bylo podáno oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, a dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.

Náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví (zde zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen

o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví

(§ 104b odst. 1 o.s.ř.).

V souzené věci se žalobkyně podle části páté o.s.ř. domáhala rozhodnutí

o návrhu jednoduché pozemkové úravy, a to žalobou podanou u Okresního soudu

v Chebu dne 3. listopadu 2003 , kdy tvrdila, že byla dotčena na svých právech rozhodnutími správních orgánů - konkrétně rozhodnutím Okresního úřadu v Ch. - Okresního pozemkového úřadu ze dne 7. března 2001, č.j. PÚ 574/01-202 a Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 17. 9. 2001, č.j. 19414/01-5010/Ži a požadovala vydání rozhodnutí o tom, že se neschvaluje návrh jednoduché pozemkové úpravy v katastrálním území H. u A., zpracovaný společností G. Ch., v.o.s., pod č. zakázky 112/008/01/99-202. Zároveň se domáhala rozhodnutí, aby soud odložil právní moc a vykonatelnost rozhodnutí Okresního úřadu v Ch. - Okresního pozemkového úřadu

ze dne 7. března 2001, č.j. PÚ 574/01-202 a navazujícího rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR - Pozemkového úřadu Ch. ze dne 23. 9. 2003, č.j. PÚ/2760/2003.

Podle ustanovení § 2 zákona 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech se pozemkovými úpravami uspořádávají vlastnická práva

k pozemkům a s nimi související věcná břemena, pozemky se jimi prostorově a funkčně upravují, zcelují nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost pozemků a vyrovnání jejich hranic. Současně se jimi vytvářejí podmínky k racionálnímu hospodaření, k ochraně a zúrodnění půdního fondu, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability. Při řízení o pozemkových úpravách tak dochází ke zcelování či dělení pozemků, takže se do jisté míry jedná o vyvlastňovací řízení sui generis. Veřejný zájem ve smyslu článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je pak blíže vymezen v § 2 větě druhé citovaného zákona. Zde je nepochybné, že v řízení o pozemkových úpravách je rozhodováno

o soukromých zájmech vlastníků, jejichž pozemky mají být zceleny nebo rozděleny, avšak současně nelze pominout, že je takto rozhodováno i o zájmech veřejných. Správní orgán v tomto případě autoritativně zasahuje do vlastnických práv. Předmětem řízení před soudem není sama otázka vlastnického práva, není zde sporu o vlastnické právo, nýbrž jeho předmětem je přezkum rozhodnutí o přechodu vlastnického práva, tedy rozhodnutí o založení, byť i zčásti nových, od dosavadního stavu odlišných práv. Právě tento právní titul, nikoliv vlastnické právo samotné a jeho povaha, je určující

pro stanovení, zda věc náleží do pravomoci soudů ve věcech občanskoprávních nebo

do pravomoci soudů ve věcech správního soudnictví. Jak vyplynulo z návrhu

na zahájení tohoto řízení, jde právě o požadavek přezkumu příslušných správních rozhodnutí, týkajících se pozemkových úprav. Tato věc proto náležela do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle soudního řádu správního věci správního soudnictví a nikoliv do věcné příslušnosti soudů, konajících v občanském soudním řízení.

Z uvedených úvah však soudy obou stupňů, pokud řízení zastavily podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř., nevycházely. Za tohoto stavu proto dovolacímu soudu nezbylo, než s přihlédnutím k ustanovení § 243b odst. 2 o.s.ř. a § 243c odst. 1 o.s.ř.

ve spojení s § 104b odst. 1 téhož zákona usnesení soudů obou stupňů zrušit a řízení zastavit.

Ač z okolností případu lze mít zato, že v této věci případně již může být i podána příslušná žaloba proti rozhodnutím správních orgánů ve správním soudnictví, znění již zmíněného ustanovení § 104b odst. 1 věta druhá o.s.ř. vyžaduje, aby žalobkyně byla poučena o možnosti takovouto žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví podat.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, jestliže soud rozhodující v občanském soudním řízení zastavil řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, může ten, kdo takovou žalobu v občanském soudním řízení podal, podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu ve správním soudnictví do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. V takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 ve spojitosti s ustanovením § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 150 o.s.ř.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2005

JUDr. Pavel Pavlík, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru