Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1893/2017Usnesení NS ze dne 18.10.2017

HeslaUstanovení zástupce
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1893.2017.1
Dotčené předpisy

§ 30 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1893/2017-334

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně H. P., zastoupené JUDr. Petrou Vons Janulkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Horní Lán 6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 33/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2016, č. j. 54 Co 333/2016-318, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 6. 2015, č. j. 12 C 33/2013-297, zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Žalobkyně se v řízení domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 195/2015. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 12. 2. 2016, č. j. 12 C 33/2013-279, jímž zamítl žalobu na zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), konstatoval porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok II) a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok III). Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, přičemž současně požádala o ustanovení zástupce pro řízení k odbornému doplnění odvolání.

Soud prvního stupně ve výše uvedeném usnesení vydaném asistentkou soudce dospěl k závěru, že nebyla naplněna podmínka nutnosti, resp. nezbytnosti ustanovení zástupce na náklady státu. Uvedl, že žalobkyně se v řízení orientuje dostatečně, což je zřejmé z formální i obsahové úrovně žalob, jež proti žalované u soudu prvního stupně vede, jakožto i z dalších písemných projevů žalobkyně, např. různých procesních návrhů, a zároveň se nejedná o řízení, v němž je zastoupení advokátem povinné.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že usnesení vydala nepříslušná osoba, a nadto i osoba vyloučená z rozhodování z důvodu svého osobního negativního poměru k žalobkyni. Odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť odvolací námitky neshledal důvodnými. K věcným důvodům uvedl, že proti nim žalobkyně v odvolání nijak nebrojila, avšak odvolací soud rovněž věcné posouzení shledal správným. K důvodům uvedeným soudem prvního stupně doplnil, že žalobkyně má vysokoškolské vzdělání, sama vystupuje v mnoha sporech, ale též v různých sporech zastupuje jiné subjekty (rovněž v řízeních o náhradu nemajetkové újmy) a jí tvrzená odborná neznalost tedy nemůže být důvodem pro ustanovení zástupce pro odvolací řízení.

Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatelka formuluje otázku, zda nesplnění podmínky potřebnosti zastoupení ve smyslu § 30 o. s. ř. vyplývá z okolnosti, že účastník řízení má vysokoškolské vzdělání, a z okolnosti, že zastupoval jiné účastník řízení [mj. ve sporech o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů]. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že nelze potřebu zastoupení v řízení vztahovat k výše uvedeným skutečnostem, neboť tím dochází k pozitivní diskriminaci z důvodu vzdělání. Poukazuje na okolnost, že nikdy neprošla právnickým vzděláním. Závěr, že dovolatelka zastupovala jiné účastníky, odvolací soud nepodložil žádnou konkrétní skutečností. Nadto tato skutečnost sama o sobě nic neznamená, neboť v daných řízeních dovolatelka nebyla úspěšná. Naopak má dovolatelka za to, že v daných řízeních prokázala fatální neznalost práva, kdy sám odvolací soud v jiných řízeních vůči její osobě uzavřel, že uplatňuje nároky nemající oporu v hmotném právu. Její neznalost procesního práva konstatoval odvolací soud i v napadeném usnesení, kdy odmítl její procesní námitky. Rovněž soud v tomto řízení poukázal na vady žaloby. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud podal podnět Ústavnímu soudu ke zrušení části ustanovení § 30 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, aby bylo vypuštěno slovo „nezbytně“. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností, přičemž dospěl k závěru, že dovolatelkou vymezená otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí.

Předně nutno uvést, že obsahem odvolání byly pouze námitky vztahující se k osobě, jež vydala usnesení soudu prvního stupně. Věcnými důvody napadeného rozhodnutí se odvolací soud zabýval pouze nad rámec odvolacích námitek, přičemž se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a další důvody, které dovolatelka nyní činí předmětem dovolacího přezkumu, k důvodům uvedeným soudem prvního stupně pouze doplnil.

Nejvyšší soud se otázkou, ve kterých případech je nezbytné k ochraně zájmů účastníka ustanovit účastníku zástupce z řad advokátů, zabýval v usnesení ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 135/2014. V něm se ztotožnil s judikaturou Nejvyššího správního soudu k ustanovení § 35 odst. 8 soudního řádu správního, které po obsahové stránce odpovídá ustanovení § 30 o. s. ř. Podle této judikatury bude advokát ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho zájmů tehdy, jde-li o věc složitou po stránce skutkové nebo právní a jestliže potřeba ochrany práv účastníka v soudním řízení vyjde najevo, například z nekvalifikovaných podání účastníka, jímž se na soud obrací, a podobně. Jedním z kritérií pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka je obsahová a formální úroveň sepsané žaloby. Obsahuje-li podaná žaloba všechny náležitosti včetně bezvadného petitu, ustanovení zástupce není na místě (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 4 Azs 390/2005.) V rozsudku ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 3 Ads 26/2005 Nejvyšší správní soud obdobně uvedl: „[p]ředevším formální a obsahová úroveň žaloby ve věci, která není po stránce skutkové a právní složitá, je kritériem pro úvahu soudu o potřebě ochrany zájmů žalobkyně při rozhodování o jejím návrhu na ustanovení advokáta; obsahuje-li žaloba veškeré náležitosti a žalobkyně neuvede jediný důvod, jímž by svou způsobilost hájit si sama své zájmy před soudem zpochybnila, soud žádost jako nedůvodnou zamítne, aniž by se musel zabývat splněním další podmínky ust. § 35 odst. 7 s. ř. s., tj. splněním předpokladů pro osvobození od soudních poplatků.“

Odůvodnění soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil, odpovídá výše uvedeným závěrům. Poukazuje-li dovolatelka na okolnost, že v průběhu řízení byla vyzývána k odstranění vad žaloby, nutno uvést, že v řízení již bylo meritorně rozhodnuto soudem prvního stupně, žaloba nebyla odmítnuta pro vady, nadto žalobkyně byla částečně úspěšnou, když soud prvního stupně konstatoval porušení práva žalobkyně. Obsahovala-li žaloba vady, jak dovolatelka v dovolání tvrdí, pak z uvedeného je zřejmé, že tyto vady byly odstraněny a že dovolatelka je schopna porozumět poučením soudu.

Z výše uvedeného vyplývá, že ani odlišné posouzení dovolatelkou předložené otázky by nemohlo vést k příznivějšímu rozhodnutí, neboť již důvody, které uvedl soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí, byly dostatečné k tomu, aby byla žádost žalobkyně zamítnuta.

Dovolací soud neshledal důvod pro postup podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť nedospěl k závěru, že by ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř. bylo v rozporu s ústavním pořádkem.

Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 10. 2017

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru