Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1834/2013Usnesení NS ze dne 21.11.2013

HeslaAsistent soudce
Odpovědnost státu za škodu
Přípustnost dovolání
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1834.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 239 odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 43 odst. 1 o. s. ř.

§ 43 odst. 2 o. s. ř.

§ 79 odst. 1 o. s. ř.

§ 36a...

více
Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 1566/14 ze dne 02.06.2015 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Milada Tomková


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1834/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobkyně Ing. I. K., zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 48, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 22 C 134/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2013, č.j. 20 Co 83/2013-89, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 21. ledna 2013, č.j. 22 C 134/2012-66, s poukazem na ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé a § 43 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) výrokem I. odmítl žalobu ze dne 30.6.2012 doplněnou podáním žalobkyně ze dne 28.9. 2012 pro nedostatek náležitostí žaloby, který brání jejímu věcnému projednání. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. března 2013, č.j. 20 Co 83/2013-89, uvedené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z důvodů uvedených v ustanovení § 237 o.s.ř. a podává je proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.s.ř.). Stejně jako v odvolání namítá nesprávné obsazení soudu prvního stupně při postupu podle § 43 o.s.ř., který podle tohoto ustanovení náleží do působnosti předsedy senátu a nikoli asistenta soudce a domnívá se, že její žaloba splňuje všechny podmínky k tomu, aby byla projednatelná.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013, přičemž se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení § 237 o.s.ř. předpokladem přípustnosti dovolání je, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Základní náležitosti žaloby, jež jsou stanoveny v § 79 odst. 1, věty první a druhé, o.s.ř., citoval ve svém rozhodnutí odvolací soud. Vylíčení rozhodujících skutečností předpokládá, že žalobce vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Musí tedy uvést alespoň takové rozhodující skutečnosti významné podle hmotného práva, kterými je předmět řízení vymezen po skutkové stránce. Neobsahuje-li žaloba rozhodující skutečnosti nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, jde o nedostatek náležitostí žaloby, jež brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135).

V žalobním petitu musí být vymezení práv a jim odpovídajících povinností provedeno přesně a srozumitelně, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje, a pokud navrhuje, aby bylo rozhodnuto o více peněžních nárocích se samostatným skutkovým základem, musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 27, pod C 2261).

Podle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle § 43 odst. 2 o.s.ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

V posuzovaném případě žalobkyně odůvodnila žalobu tak, že nesprávný úřední postup orgánu státu spatřuje v nesprávných rozhodnutích Obvodního soudu pro Prahu 8, kterými jí bylo znemožněno užívání bytu, jehož byla faktickou nájemnicí a jehož se jinak mohla stát vlastníkem. Škodu, která měla vzniknout v důsledku toho, že se nemohla stát vlastníkem bytové jednotky, že po dobu pobytu v ČR musela bydlet v ubytovacích zařízeních hotelového typu, že musela žít v SRN, kde jsou vyšší náklady, že přišla o majetek v souvislosti s nuceným vyklizením bytu, že kvůli sporům které vedla se nemohla věnovat podnikání ani zaměstnání a že na tyto spory musela vynaložit peníze a konečně že utrpěla nemajetkovou újmu psychického charakteru, pak vyčíslila, s uvedením částek za jednotlivé položky, v celkové výši 100 mld. Kč. Žalobkyně se formálně domáhá náhrady škody z nesprávného úředního postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), ale z vylíčení skutkového děje nevyplývá, že by ze strany soudních a správních orgánů došlo k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, které nevedlo k vydání rozhodnutí. Tvrzené údajné chyby při rozhodování těchto orgánů, s výjimkou rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze v řízení o vyklizení bytu, nelze podřadit ani pod nezákonné rozhodnutí. Zejména však, i když žalobkyně podrobně zdůvodnila vyčíslení požadovaných částek za jednotlivé škody a psychickou újmu, nebylo z jejího podání zřejmé, jaká je souvislost konkrétních jednotlivých soudních a správních řízení s těmito škodami a psychickou újmou.

Odvolací soud rovněž správně konstatoval, že je lichá námitka nesprávného obsazení soudu, když asistentu soudce je ustanovením § 36a odst. 5 zák. č. 6/2002 Sb. ve spojení s § 10 odst. 3 písm. c) zák. č. 121/2008 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, odstraňování vad podání a odmítání podání pro neodstranění vad výslovně svěřeno.

Postup soudu prvního stupně, který žalobu odmítl, i postup odvolacího soudu, jenž jeho rozhodnutí potvrdil, byl zcela standardní a z pohledu námitek vznesených v dovolání je zřejmé, že nebyly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání obsažené v ustanovení § 237 o.s.ř. Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. listopadu 2013

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru