Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1834/2000Rozsudek NS ze dne 12.03.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1834.2000.1

přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1834/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Města M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému TJ E. M., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 806/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2000, č.j. 25 Co 698/99-119, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 1. 6. 1999, č.j. 10 C 806/95-106, určil, že žalobce je vlastníkem pozemků p.č. 1545/2 o výměře 35 m2, p.č. 1545/7 o výměře 684 m2 a pozemku ve zjednodušené evidenci p.č. 1545 o výměře 12.430 m2, zapsaných u Katastrálního úřadu v M. v katastru nemovitostí na LV č. 3913 pro obec a katastrální území M. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co dospěl k závěru, že je zde dán naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem a zároveň dovodil, že oba účastníci řízení jsou věcně legitimováni. Při posuzování věci samé uzavřel, že sporné nemovitosti, jako nezastavěné pozemky, přešly do vlastnictví obce - tedy žalobce - dnem účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., neboť ke dni účinnosti citovaného zákona byla vlastníkem pozemků Česká republika. Dle názoru soudu prvního stupně nedošlo, na základě Listiny označené jako "Administrativní převod majetku z národního výboru na národní podnik" ze dne 29. 6. 1954, k platnému převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem, neboť dle ustanovení § 20 vládního nařízení č. 110/1953 Sb. bylo třeba k platnému převodu souhlasu nadřízeného národního výboru, tedy v tomto případě krajského národního výboru. Poněvadž tento souhlas dán nebyl, byl tento převod neplatný pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 36 odst. 1 obč. zák. č. 141/1950 Sb.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 2. 2000, č j. 25 Co 698/99-119, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že na základě listiny označené jako "Administrativní převod majetku z národního výboru na národní podnik" ze dne 29. 6. 1954, převedl MNV M. na ZV ROH TJ S. T. M. předmětné nemovitosti. Na základě ustanovení § 20 odst. 1 vládního nařízení č. 110/1953 Sb., tehdy platného, mohly národní výbory zcizit národní majetek pouze se souhlasem nadřízeného národního výboru. Vzhledem k tomu, že nadřízeným národním výborem místního národního výboru byl okresní národní výbor a předmětná listina z 29.6.1954 obsahuje schvalovací doložku Okresního národního výboru v M., byl tento administrativní převod na právního předchůdce žalovaného platný v souladu s ustanovením § 20 citovaného vládního nařízení.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen dovolatel) včasné dovolání, jehož přípustnost odůvodnil ustanovením § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a podal jej z důvodu dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., tedy pro nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatel vyslovil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu spočívajícím v tom, že zmíněným administrativním převodem došlo ke zcizení národního majetku. Podle jeho názoru vládní nařízení č. 110/1953 Sb. upravovalo převod správy národního majetku, při němž nedocházelo ke změně formy vlastnictví, ale pouze ke změně správce státního vlastnictví. V případě zcizení však ke změně formy vlastnictví docházelo. Vzhledem k tomu, že zcizení národního majetku předpokládalo platnou smlouvu o převodu vlastnictví, nemohlo k němu dojít administrativním převodem správy národního majetku. Dle názoru žalobce listina ze dne 29. 6. 1954 osvědčuje administrativní převod správy národního majetku, který byl schválen nadřízeným orgánem, ale ne jeho zcizení. Vlastníkem předmětných nemovitostí tak zůstal stát až do 24. 5. 1991. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel zaměnil pojmy "správa národního majetku" a "zcizení národního majetku" i pojmy "obsah" a "forma". Spravovat národní majetek mohly pouze rozpočtové organizace a státní hospodářské organizace, mezi nimi nemohlo dojít ke zcizení národního majetku. Naproti tomu společenské organizace jako organizace nestátní, k nimž patřily mj. i tělovýchovné jednoty, mohly nabývat majetek ze státního socialistického vlastnictví pouze převodem do jejich vlastnictví a nemohly jej spravovat. Tímto postupem došlo ke zcizení předmětného pozemku. Stalo se tak písemně na formuláři "administrativního převodu", který byl sice nevyhovující, avšak písemná forma byla dodržena. Obsah této listiny splňuje požadavky vládního nařízení č. 110/1953 Sb. a rovněž byl splněn požadavek schválení nadřízeným orgánem - ONV M. Převod vlastnictví k předmětným nemovitostem byl tedy platný.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák.č.30/2000 Sb. jímž byl změněn občanský soudní řád ( zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, t.j. účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem dle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení § 241 odst. 2 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť dle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu dle ustanovení § 242 o.s.ř. v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů, uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v § 237, a pokud je dovolání přípustné i k vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Dovolací soud se tedy zabýval dovoláním z důvodu uvedeném v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., t.j. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Pro tento spor je zásadní posouzení otázky, zda písemný dvoustranný právní úkon, označený jako "Administrativní převod majetku z národního výboru na národní podnik" ze dne 29. 6. 1954 lze, podle jeho obsahu, považovat za platnou smlouvu o převodu vlastnictví předmětných nemovitostí z vlastnictví státu do vlastnictví socialistické společenské organizace. Především je nutno konstatovat, že k písemné formě tohoto právního úkonu byl zvolen nesprávný formulář, který sloužil k převodu majetku z národního výboru na národní podnik na základě vládního nařízení číslo 90/1950 Sb., které však bylo v době uzavírání smlouvy již zrušeno vládním nařízením č. 110/1953 Sb. Předtištěné pasáže tohoto formuláře naprosto neodpovídaly skutečnosti, neboť v předmětném případě nešlo o převod správy majetku z národního výboru na národní podnik, ale na ZV ROH TJ S. T. M. Jelikož ZV ROH nebyl národní podnik, ale společenská organizace, nebylo podle tehdejších předpisů možné převést této společenské organizaci majetek do správy. Uvedenou listinu ovšem nelze posuzovat jen podle jejího označení a podle předtištěného textu, nýbrž podle jejího obsahu. Z něho vyplývá, že Místní národní výbor M. převedl pozemek pro účely sportovního hřiště na ZV ROH TJ S. T. M. Na jejím základě došlo k platnému převodu předmětných nemovitostí ze státního vlastnictví do vlastnictví společenské organizace, tedy ke změně formy vlastnictví, neboť byl zároveň splněn i požadavek vládního nařízení č. 110/1953 Sb., že ke zcizení národního majetku je třeba souhlasu nadřízeného národního výboru. Jak správně konstatoval odvolací soud, nadřízeným orgánem místního národního výboru byl okresní národní výbor. Předmětná listina z 29. června 1954 obsahuje schvalovací doložku od Okresního národního výboru v M., byla tedy i tato podmínka platnosti převodu majetku splněna.

O tom, že projev vůle obou smluvních stran směřoval skutečně k převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem svědčí jednak výpis z pozemkové knihy z 8. listopadu 1954, podle něhož na základě "Administrativního převodu majetku" ze dne 29. 6. 1954 bylo vloženo právo vlastnické pro ZV ROH S. T. M., jednak prohlášení ZV ROH Svazu zaměstnanců strojírenství jako dosavadního vlastníka o postoupení předmětných nemovitostí do vlastnictví TJ S. S. T. M., a tomu odpovídající zápis v pozemkové knize z 5. září 1956, kdy bylo vloženo právo vlastnické pro TJ S. S. T. M. Z uvedeného vyplývá, že obě strany projevily vůli převést majetek státu do vlastnictví společenské organizace a k tomuto převodu také skutečně došlo, jak o tom svědčí již citované listinné důkazy.

Na základě uvedených skutečností dospěl dovolací soud k závěru, že žalovaná Tělovýchovná jednota E. M. jako právní nástupce TJ S. T. M. je na základě platného převodu vlastníkem předmětných nemovitostí, a proto dovolání zamítl dle ustanovení § 243b odst. 1, 5 o.s.ř.

Dovolatel v dovolacím řízení neuspěl, je tedy povinen zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení dle ustanovení § 243b odst. 4, věty prvé, § 224 odst. 1 a § 124 odst. 1 o.s.ř. Jedná se o náhradu za jeden hlavní úkon právní pomoci, t.j vyjádření k dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k/ v částce 500,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 75,- Kč, dle § 13 odst 3 - vše vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy celkem 575,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. března 2001

JUDr. František Duchoň, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru