Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1830/2017Usnesení NS ze dne 25.07.2017

HeslaPřípustnost dovolání
Dokazování
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1830.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 120 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1830/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce K. N., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu a o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 96/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2016, č. j. 25 Co 361/2016-42, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se v řízení na žalované domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč a náhrady škody ve výši 188 811 Kč, jež mu měly vzniknout nesprávným úředním postupem ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 152 EXE 1693/2012 a 15 EC 2/2012.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 6. 2016, č. j. 22 C 96/2015-31, žalobu o zaplacení částky 1 188 811 Kč zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, jenž prokázal své právnické vzdělání, včasným dovoláním. Dovolání žalobce však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 a č. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Námitka žalobce, že rozsudek odvolacího soudu není přezkoumatelný, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu dovolání na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014), což v případě žalobce nebyly. Z odůvodnění napadaného rozhodnutí naopak vyplývá, že odvolací soud jasně a srozumitelně uvedl a zhodnotil relevantní právní a skutkové okolnosti rozhodované věci.

Ani otázka tzv. opomenutých důkazů nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího i Ústavního soudu se za opomenuté důkazy považují jen ty důkazy, které mají souvislost s rozhodnutím ve věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4265/2014, nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94). Jak ale vyplývá z rozsudku odvolacího soudu, žalobce neuvedl spojitost spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 31 Cm 209/2013, který navrhoval k důkazu, s posuzovaným řízením, v důsledku čehož nemohla být ani dána jeho souvislost s rozhodnutím ve věci. Nadto Nejvyšší soud připomíná, že soudy nemají povinnosti provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhne, pokud jejich neprovedení odůvodní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4265/2014, nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94), což odvolací soud v posuzované věci učinil.

Další žalobcem uváděné námitky (závažnost způsobené nemajetkové újmy, posouzení příčinné souvislosti) nemohou odůvodnit přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř., neboť se týkají otázek, na jejichž vyřešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud totiž uzavřel, že žalobce, ač byl poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., nesplnil svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní, a soudu prvního stupně tak nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 25. 7. 2017

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru