Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1827/2002Usnesení NS ze dne 16.10.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1827.2002.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1827/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců: A) J. P., B) Z. P. proti žalovaným: 1) J. N., 2) I. N., o určení neplatnosti závěti, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 9 C 2/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2001, č. j. 21 Co 47/2001-116, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobním návrhem podaným u Okresního soudu Praha-východ dne 30. 1. 1998 se žalobci domáhali určení, že „allografní závěť ze dne 9. 6. 1996, kterou zůstavitelka M. N., zemřelá dne 17. 12. 1996 odkázala veškerý svůj majetek rovným dílem žalovaným manželům J. N. a I. N., je neplatná“.

Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 15. 6. 2000, č. j. 9 C 2/98-98, žalobu v celém rozsahu zamítl. Vycházel ze závěru, že M. N., zemřelá dne 17. 12. 1996, pořídila dne 9. 6. 1996 závěť svobodně a vážně, že tato závěť je určitá a srozumitelná a že je na ní vlastnoruční podpis pořizovatelky.

K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 3. 2001, č. j. 21 Co 47/2001-116, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Přípustnost dovolání dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001. S poukázáním na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., v uvedeném znění, namítají, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam proto, že „je v něm zásadním způsobem řešena otázka právního úkonu učiněného svobodně a vážně – bezprávné výhružky, která v dané souvislosti nebyla dosud řešena platnou judikaturou“. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1. 1. 2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“).

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou zástupci žalobců advokátovi, dne 10. 5. 2001 a zástupci žalovaných advokátovi, dne 14. 5. 2002 a že dovolání žalobců bylo dne 27. 6. 2001 podáno na poště (u držitele poštovní licence) k odeslání soudu prvního stupně a dne 29. 6. 2001 doručeno soudu prvního stupně.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 14. 5. 2001. Jednoměsíční lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení § 243c a § 57 odst. 1 a 2 o. s. ř. dnem 14. 6. 2001. Protože dovolání bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu, až dne 27. 6. 2001, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobci, s ohledem na výsledek řízení, na náhradu svých nákladů nemají právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. října 2002

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru