Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1802/2017Usnesení NS ze dne 29.05.2017

HeslaVady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1802.2017.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013

§ 241b odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013

§ 243b o. s. ř. ve znění od 01...

více

přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1802/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně ABILD s.r.o., IČ 27689654, se sídlem v Brně, Jedlová 465/1, zastoupené JUDr. Janou Kuřátkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bezručova 81/17, proti žalované České republice – Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu, se sídlem v Praze 8, Pod Sídlištěm 9, o zaplacení 13 060 104 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 264/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, č. j. 70 Co 373/2016-268, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 835,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 2. 2016, č. j. 30 C 264/2014-221, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 8. 2016, č. j. 30 C 264/2014-250, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 481 095,90 Kč (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 580 708,06 Kč (výrok II) a současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 700 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 8. 12. 2016, č. j. 70 Co 373/2016-268, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 431 268,40 Kč potvrdil, a ohledně částky 49 827,50 Kč jej změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (výrok I). Dále rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé v rozsahu 4 585 225,50 Kč potvrdil (výrok II) a uložil žalobkyni, aby žalované zaplatila na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 3 600 Kč (výrok III).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalovaná v dovolání pouze uvedla, že „jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“.

Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 a § 241a odst. 1 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz, usnesení Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Rovněž Ústavní soud ve zmíněném usnesení sp. zn. I. ÚS 3524/13 potvrdil, že „[k] tomu, aby dovolání nevykazovalo vady, je třeba, aby kromě jiného obsahovalo nejen vylíčení dovolacího důvodu, ale i vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.).“

Ústavní soud dále potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13).

Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“

Pokud měla žalovaná za to, že určitá otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, pak měla v dovolání poukázat na rozhodnutí, ve kterých byla tato otázka dovolacím soudem vyřešena rozdílně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1726/2016). Odkazuje-li žalovaná na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, pak tato rozhodnutí nejsou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř. a § 243b o. s. ř.).

S ohledem na výsledek dovolacího řízení je žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení (srov. § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 část věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř.), jež sestávají z odměny advokáta v částce 10 060 Kč [§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrady v částce 2 175,60 Kč [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.].

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. května 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru