Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1705/2013Usnesení NS ze dne 21.08.2013

HeslaDovolací důvody
Náklady řízení
Přípustnost dovolání
Vady řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1705.2013.2
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013

§ 243c odst. 1 o. s. ...

více

přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1705/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobkyně CONCORD play s.r.o., identifikační číslo osoby 48024414, se sídlem v Praze 9, Toužimská 588/70, zastoupené Mgr. Petrem Plockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, proti žalovaným 1) Městské části Praha 4, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, zastoupené JUDr. Marcelou Dopitovou, advokátkou se sídlem v Praze, Pod stupni 10/7, a 2) České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 17, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 405/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2013, č. j. 25 Co 237/2012-144, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.965,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Marcely Dopitové.

III. Druhá žalovaná nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 25. 1. 2012, č. j. 10 C 405/2009-83, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 7. 2012, č. j. 10 C 405/2009-103, zastavil řízení, uložil žalobkyni zaplatit první žalované na nákladech řízení částku 238.820,- Kč, rozhodl, že druhé žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává, a nevyhověl žádosti žalobkyně o vrácení soudního poplatku ve výši 400.470,- Kč.

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví specifikovaným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou, změnil výrok o soudním poplatku tak, že po právní moci tohoto usnesení bude žalobkyni vrácen soudní poplatek ve výši 400.470,- Kč, a uložil žalobkyni nahradit první žalované náklady odvolacího řízení ve výši 800,- Kč.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2013, č. j. 25 Co 237/2012-144, podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že „jsou zde dány důvody dle § 237 o. s. ř.“ Za dovolací důvody považuje dovolatelka to, že odvolací soud pravomocně rozhodl o odvolání druhé žalované, aniž by zároveň rozhodl o odvolání žalobkyně, čímž porušil zásadu hospodárnosti řízení. Dovolatelka dále namítla nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu spočívající v tom, že se odvolací soud nevyjádřil k námitkám žalobkyně týkajícím se skutečnosti, zda žalobkyně zavinila zastavení řízení, a rovněž k námitkám ohledně nepřiměřenosti nákladů řízení. Přiznání nákladů řízení první žalované považuje dovolatelka za právně nesprávné. Za poslední dovolací důvod označila dovolatelka to, že odvolací soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, přestože žalobkyně žádala o veřejné projednání. Navrhla usnesení soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zároveň požádala o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a o spojení řízení s jejím předchozím dovoláním ze dne 15. 11. 2012.

První i druhá žalovaná navrhly dovolání odmítnout.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. předsedou senátu (§ 243f odst. 2 o. s. ř.) odmítl, neboť neobsahuje náležitosti uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř.

Dovolatelka předně v rozporu s § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v jakém rozsahu usnesení odvolacího soudu napadá, a neuvedla v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, když pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. není dostačujícím, neboť dovolatelka musí uvést konkrétně v čem spatřuje přípustnost dovolání. Dovolatelka rovněž nevymezila důvod dovolání v souladu s § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť neuvedla právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a nevyložila, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelka namítala zejména vady řízení, které měly spočívat v tom, že odvolací soud rozhodl nejprve o odvolání druhé žalované a teprve následně o odvolání žalobkyně, odvolací soud se nevyjádřil k námitkám žalobkyně, a rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. však lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vady řízení nepředstavují způsobilý dovolací důvod.

Dovolatelka dále brojila proti nesprávnému právnímu posouzení přiznání nákladů řízení první a druhé žalované. Za nesprávný považovala závěr odvolacího soudu, že první žalovaná sice zaměstnává právníky specializované na obor správního práva, tito však nejsou odborníky na občanské soudní řízení, a proto je třeba považovat náklady vynaložené na právní zastoupení advokátem za účelně vynaložené. Dovolatelka oproti tomu tvrdila, že právníci první žalované vystupují v mnoha soudních sporech a znalosti občanského soudního řádu mají dostatečné. Dovolatelka tak v zásadě namítá nesprávná skutková zjištění soudu, nevymezuje však právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a tudíž ani neuvádí, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Nesprávná skutková zjištění však rovněž nejsou důvodem, pro který by bylo možno dovolání podat (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Tyto vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nebyly dovolatelkou odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř. a § 243b o. s. ř.).

Dovolací soud přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení úspěšné první žalované ve výši 11.568,- Kč, zatímco neúspěšná žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo. Druhé žalované se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává, neboť dovolání žalobkyně směřovalo proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto toliko o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou. O právech či povinnostech druhé žalované se v napadeném usnesení odvolacího soudu vůbec nerozhodovalo, proto nepovažuje dovolací soud náklady vynaložené druhou žalovanou v tomto dovolacím řízení za účelně vynaložené. Podle § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. pak nákladový výrok netřeba odůvodňovat.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. srpna 2013

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru